WEEK 12 REVIEW – SAN FRANCISCO 49ERS (8-3) @ SEATTLE SEAHAWKS (6-5)

 Byl to krutý den. Pro hráče, pro 12s za mořem i uprostřed noci tady u nás v srdci Evropy, pro Seahawks, pro všechny, kdo si přáli naši výhru… Překvapení se nekonalo. San Francisco dominovalo na obou stranách míče a hlavně díky dominantnímu výkonu v prvním poločase si Niners po výhře 31-13 naplno vychutnali odplatu za rok 2014, když mohli po zápase jako vítězové hodovat na klasickém nadívaném krocanovi přímo na hrací ploše domovského stadionu svého právě poraženého soupeře. Výsledek utkání prakticky zadupal do země naše naděje na to, že bychom se po třech letech mohli stát NFC West Champions. Frisco nám v čele divize pláchlo na rozdíl dvou výher a musel by se stát zázrak, kor po této prohře, s naším špatným divizním recordem 1-3 a s naším rozpisem zápasů, aby o divizní titul a s ním i domácí playoff game přišli. Seahawks tak přečkají dvanáctý hrací týden na stále ještě postupovém #6 nebo #7 seedu v NFC.

 Niners se na nás slétli jako vosy na bonbón. Již v prvním poločase nás převálcovali poměrem 43-20 na offensive plays, 220-52 na total yards a naše offense z úvodní půl hodiny strávila na hřišti pouze sedm a půl minuty. No a konečně, což je nejdůležitější, jsme šli do šaten jak spráskaní psi za stavu 24-3. Oni měli v tu chvíli tři touchdowny, my jeden first down. To je v přímém souboji o první místo v divizi, a k tomu ještě v primetime při Díkůvzdání, absolutně nepřijatelné. Ve třetí čtvrtině jsme po interception touchdownu a povedeném “téměř TD” drivu skórovali 10 bodů a na chvíli, toho dne vůbec poprvé, chytili nějaký ten dech, ale pak se naše bezzubost vrátila do zajetých kolejí z úvodu střetnutí a od té doby už měli 49ers vše pod kontrolou. Rozdíl obou lajn, jak té ofenzivní, tak té defenzivní, byl absolutně propastný. O-Line 49ers zařídila, že rushing game mohla spolurozhodnout zápas. Zach Charbonnet zapsal jen 47 yards s průměrem 3.4 yardů na běh, zatímco letošní žhavý OPOY kandidát Christian McCaffrey naběhal 114 yardů s průměrem 6 yardů na běh a k tomu 2 TD. Na druhé straně míče byla defensive line Frisca vedená dvojicí Nick Bosa a Javon Hargrave, jež byla schopna vyprodukovat 6 sacků pro ztrátu 48 yardů, s níž se ta naše nemůže srovnávat. Neodpískané holdingy, DPI a facemasky rozhodčích, kterými podruhé během pěti dnů neúměrně zasáhli do utkání v jeho kritických momentech v náš neprospěch, příšerné dropy a s pouhými třemi catches z devíti targets vlastně příšerný večer v podání pátého nejlépe placeného wide receivera ligy DK Metcalfa s průměrným ročním platem $24M, kritický flag za illegal contact hozený na našeho cornerbacka Tre Browna nebo Zach Charbonnet, který do našeho quarterbacka vběhl v nejnevhodnější možný moment a v podstatě nás tak obral o čtyři body… Všechny tyto věci tvoří spletitý důvod naší prohry v prvním letošním zápase proti San Franciscu. Pokud máme pomýšlet na příčky nejvyšší z nejvyšších, rozhodně nesmíme dopustit potupu, jaké jsme byli svědky někdy před šestou hodinou ranní našeho času, že Deebo Samuel a George Kittle hážou kusy pečeného krocana mezi diváky přímo na ochozy Lumen Field. Stalo se… S ohledem na divizní rivalitu bude tenhle den trnem v oku nejednoho fanouška Seahawks na celém světě ještě dlouho.

 Co všechno se nepovedlo, je jasné úplně všem, kdo zápas viděl živě, ze záznamu nebo o něm třeba až právě teď čte. Nemá smysl se v tom plácat a pojďme se podívat na pár světlých okamžiků, které se naopak našim Seahawks dnes nad ránem povedly…

1. Rookie wide receiver Jaxon Smith-Njigba, který se s pouhými dvěma zachycenými passy pro 41 yardů stal našim leading-receiverem, předvedl absolutně spektakulární one-handed catch (na fotce), za který by se jistě nemusel stydět ani samotný autor obdobného one-handed magického zachycení, jakým se už před téměř dekádou stal známým Odell Beckham Jr. Jen škoda, že to nebylo v endzone. Doufám, že větší akvizice Smitha-Njigby v našich zápasech by se rovnala cestě našeho týmu tím správným směrem a že někdy za pár let bychom si jeho start kariéry mohli připomínat jako exemplární ukázku báječného vstupu do NFL mladého, velmi talentovaného a v Draftu vysoko vybraného receivera, jehož hvězdná kariéra snad teprve jen startuje. JSN 2020s > OBJ 2010s? Čas ukáže…
   
2. Linebacker Jordyn Brooks, o němž se věřilo a asi i stále věří, že z Bobbyho žáka, jímž byl, jednou vyroste v jeho plnohodnotného náhradníka, si připsal svou první interception kariéry. A hned to byl pick-six, tedy interception vrácený pro defenzivní touchdown! Brooks byl s 12ti skládkami zároveň naším leading-tacklerem. Věřme, že tento first-round pick z roku 2020 svými výkony na hřišti ještě ukáže, že poté, co mu ta nováčkovská smlouva vyprší, si novou plně zaslouží.
   
3. Světlým okamžikem první půle, během jejíž většiny by dávalo největší smysl si asi vyškrábat oči, byl elektrizující 66-yd kickoff return v podání Dee Eskridge. Náš second-round pick Draftu 2021, který sezónu začal šestizápasovou penalizací za domácí násilí, jehož se v únoru dopustil na matce svého dítěte, má nejvyšší čas, aby začal předvádět co možná nejlepší výkony a přesvědčil tak nejen Seahawks, ale potencionálně i některé jiné týmy NFL, že si v blízké budoucnosti zaslouží šanci na angažmá a třeba i nějaký dobrý kontrakt. Určitě bych si přál, aby to byl v jeho životě nějaký turning point…   

 Je třeba k tomu přistoupit čelem, na nic si nehrát, uvědomit si, že šance jsou 50:50 a jít za cílem, který nám dosavadní průběh sezóny zformoval do jasné podoby. Budeme se muset soustředit na zisk Wild Card spotu, tedy proklouznout do postseason jako jeden ze tří non-Divisional Champs týmů s nejlepším recordem. Máme štěstí, že naše konference NFC je letos v tomto ohledu míň konkurenčním prostředím než AFC. Trocha teorie… Nebudeme lhát, když řekneme, že pravděpodobný record, kterého do konce sezóny dosáhneme, je 3-3. Pravda? To by znamenalo, že sezónu zakončíme s recordem 9-8. To je optikou weeku 12 opravdu zhruba padesátiprocentní šance na účast v playoff. Jakákoliv “překvapivá” výhra nad hranici recordu 3-3 ze zbytku regular season nás posouvá do postseason. Jakákoliv prohra od Vánoc dál, tedy v utkáních weeků 16-18, věci značně komplikuje. I kdybychom teď prohráli nadcházející tři utkání s poměrně děsivými soupeři v podobě Dallas Cowboys (8-3), znovu San Francisco 49ers (8-3) a Philadelphia Eagles (9-1), platí, že po letošním Thanksgiving výprasku je na místě upravit známé fotbalové pořekadlo. Ta skutečná sezóna totiž letos nezačíná na Díkůvzdání, ale až na Vánoce. Tam se vše rozhodne. Až bych se skoro vsadil, že absolutně klíčový bude domácí silvestrovský matchup proti Pittsburghu Steelers (6-4) – první utkání od roku 2017, které se bude hrát v posledních minutách minulého a v prvních minutách Nového roku 2024. (12+12=24. Cítím ve vzduchu dobré časy…) Pokud chceme do playoff, je dle tohoto scénáře samozřejmě bezpodmínečně nutné dvakrát vyrazit z města, na Štědrý den porazit Tennessee Titans (3-7), v lednu pak divizní soupeře Arizonu Cardinals (2-9) a bezpečně domů přivést dvě W. Vše máme ve vlastních rukou. Takže za mě KEEP CALM AND ROOT FOR THE SEAHAWKS!

 Jak jste si letošní Díkůvzdání užili Vy? S výhrou by to bylo aspoň 12x lepší, co? Dorazil Vám tentokrát k fotbalu dělat společnost třeba nějaký z krocanů či jemu podobných tvorů v pečené formě a přenesl se tak kousek tohoto amerického svátku i k Vám domů? Co na tu noční šichtu, kterou jsme si tentokrát v hojném počtu značně protrpěli, říkáte? Nezapomeňte do komentářů přidat svou vlastní verzi mini review o tom, co Vaše srdce a mozek říkají na aktuální situaci okolo našeho týmu.. Tak a teď zregenerovat nervy, užít si bezstarostnou neděli a příští čtvrtek se zase loud and proud vidíme na značkách při další kritické primetime game v Dallasu.