Jasně, že Štědrý den strávený s rodinou, pod stromečkem ty správné dárky a nějaká ta pohádka, koleda a kilo bramborového salátu s kaprem či řízkem k tomu, splňuje pro většinu průměrných lidí ideální představu strávených Vánoc. Jenže v očích a srdcích 12s lze tyto svátky pohody a klidu ještě o malou trošku vylepšit. A jak? Řevem radosti i frustrace, krevním tlakem 212/112, tepovou frekvencí 112, dvanácti novými šedinami na našich stárnoucích kšticích a několikanásobnou cestou přes hranici infarktu tam a zase zpět. Ach, jak krásné Vánoce, nebo měl bych říct spíše Wánoce, to letos byly… Naši Seahawks nenechali nic náhodě a všechny Ježíškovy dárky se rozhodli doplnit ještě jedním. Jako…

 What! A! Game! K nelibosti naší tepové frekvence a krevního tlaku Seahawks nad ránem dokončili absolutně nepravděpodobný comeback, nepříznivý stav 0-10 díky neskutečným plays na obou stranách míče otočili naruby a asi tím nejnepravděpodobnějším game-winning drivem nakonec přerušují čtyřzápasovou sérii proher, když poměrem 20-17 přetlačili obhajující NFC Champions Philadelphii Eagles. S vyrovnaným recordem 7-7 jsme tak rázem rovnýma nohama skočili zpět přímo doprostřed nabitého a extrémně natěsnaného Wild Card race v NFC, v níž se aktuálně na .500 winning percentage setkalo neuvěřitelných pět týmů! Tenhle závěr ještě bude o pěkně ostrých loktech…   Celé to vlastně bylo strašně krásné. Jasně, Eagles nám, hlavně ze startu dávali co proto a prakticky 59…

 Tolik vysněné překvapení se nekonalo a trap game roku pro 49ers nakonec na nedělním programu vůbec nebyla. Naši Seahawks si ze San Francisca odvážejí porážku 16-28 a vůbec poprvé od roku 2009 prohrávají čtyři zápasy v řadě. Až do včerejška byli Seahawks jediným týmem, který si od roku 2010 nepřipsal sérii čtyř proher. Do včerejška. Pro doplnění kontextu a pro ty z Vás, kteří to neví, ona sezóna 2010 byla pro naši franchise poslední před startem éry Peta Carrolla a Johna Schneidera. Ještě víc psycho je, že od roku 2002, tedy od současného formátu NFL v podobě rozdělení dvaatřiceti týmů do osmi divizí, se ještě NIKDY nestalo, aby nás během…

 Ufff, to zas byla náročná noční šichta. Ale viděli jsme teda krásný zápas, o tom žádná. Až na ten Flag Fest, který tam rozhodčí rozpoutávali, když neměli a naopak dělali, že nic, když tam ty žluté nesmysly letět měly. Jo a taky až na to, že jsme z tohoto nočního thrilleru odešli jako ti smutnější. Seahawks nakonec utkání, v němž směřovali za vítězstvím, nedokázali dotáhnout do úspěšného konce, před 93 tisíci diváky v AT&T Stadium podlehli domácímu Dallasu 35-41 a díky třetí prohře v řadě se jim tak cesta do playoff značně komplikuje.  Co na to jen říct… Podstata tohoto divokého zápasu, jak už lze z konečného skóre vyvodit, byla…

 Byl to krutý den. Pro hráče, pro 12s za mořem i uprostřed noci tady u nás v srdci Evropy, pro Seahawks, pro všechny, kdo si přáli naši výhru… Překvapení se nekonalo. San Francisco dominovalo na obou stranách míče a hlavně díky dominantnímu výkonu v prvním poločase si Niners po výhře 31-13 naplno vychutnali odplatu za rok 2014, když mohli po zápase jako vítězové hodovat na klasickém nadívaném krocanovi přímo na hrací ploše domovského stadionu svého právě poraženého soupeře. Výsledek utkání prakticky zadupal do země naše naděje na to, že bychom se po třech letech mohli stát NFC West Champions. Frisco nám v čele divize pláchlo na rozdíl dvou výher a…