Tým Seahawks, jeho hráči i fanoušci si vybrali totální Den Blbec… Kdo by si byl pomyslel, že po absolutně dominantním výkonu, který jsme předvedli v první půli, a zvlášť za situace, kdy silně potlučený quarterback Matthew Stafford kulhavou chůzí opouští během čtvrté čtvrtiny po hozené interception hřiště, kor když je to už v tu chvíli o dvě skórování a šance na náš sedmý W sezóny přesahuje 86%, můžeme ještě prohrát… No a můžeme. To jsou prostě naši Seahawks… Připomínám, že naše šance na účast v playoff dosahovala před tímto utkáním hodnoty 82%, takže před nadcházejícími extrémně těžkými čtyřmi týdny je rozhodně potřeba nenechat se nijak uchlácholit. Jak se říká, sezóna…

 Myslím, že někde na světě, na nějakém mechem porostlém kameni, musí být vyryto známé přísloví, jehož hluboká slova se již po generace přenáší z jednotlivce na jednotlivce napříč celou tamní komunitou. To přísloví praví: ,,Chceš-li klidnou neděli míti, sledování Seahawks nech jiným býti.” A pokud takové přísloví, šutr nebo komunita neexistuje, tak to by teda měli. Svět totiž není v takovém případě kompletní…   Fakta:1) MVP zápasu se bez jakýchkoliv pochybností stal kicker Jason Myers (na fotce).2) V určitých částech utkání, hlavně v těch klíčových v závěru, byl quarterback Geno Smith téměř bezchybný. 3) Místy až nelidsky atletické výkony některých individuí naší defense jsou sick!  Zde uvedené tři body byly jednoznačně hlavními…

 Tak Vás po své pracovní cestě na Pacific Northwest opět po třech týdnech zdravím z tepla domova, mí modrozelení přátelé. Nebudu lhát, když řeknu, že svůj první článek po návratu jsem si představoval trochu jinak, ale tak kdo mohl takový masakr čekat, že jo? Aktuálně druhý tým AFC Baltimore Ravens si na nás vyloženě smlsl a nadělil nám potupnou porážku 3-37. V čele divize NFC West nás tak, a to aniž by pro to během svého bye weeku cokoliv udělali, opět vystřídali 49ers.   Z věcí, které se nám během zápasu povedly, lze zmínit jeden big play catch wide receivera DK Metcalfa, krásný kombo “strip sack – forced fumble – fumble…

Je to tam. A tím nemyslím pouze velmi cenné vítězství nad Cleveland Browns v čele s nejlepší obranou ligy, ale také TD skórovaný útokem ve druhém poločase. Jednalo se o nekonečných 123 minut a 38 vteřin dlouhé utrpení. Více jak dvě hodiny hracího času, kdy naše offense nebyla schopna dopravit ten šišatý nesmysl do koncové zóny. V součtu více jak 4 čtvrtiny neúspěšně dobývali pevnost, kterou každá defenzíva úporně brání, aby 38 vteřin před koncem toto trápení ukončil Jaxon Smith-Njigba (na fotce) a přinesl nám všem opojnou radost vítězství. Ale pojďme od začátku. Jak by se zápas mohl vyvíjet nám naznačila hned první hra kdy Jerrick Reed II při kick off returnu…

Z výsledku domácího zápasu proti tápajícím Cardinals není příliš zřejmé, o jak moc upocené vítězství vlastně šlo. Očima prezidentského páru, který je na severozápadním pobřeží na zahraniční cestě, to muselo z natřískaných ochozů stadionu Lumen Field bezpochyby vypadat jako nejlepší utkání dosavadní sezóny. My ostatní jsme si proti o třídu slabšímu diviznímu soupeři, který se plácá na dně ligové tabulky a je mezi horkými kandidáty na získání Caleba Williamse, asi představovali méně rozpačitý herní projev. A přitom se zpočátku zdálo, že se bude duel odehrávat plně v režii našich Seahawks. Obrana v úvodních drivech navázala na solidní výkon z utkání proti Cincinnati a nedovolila Cardinals jakkoli ohrozit naši endzone. Po pomalém rozjezdu se o…