WEEK 12 REVIEW – LAS VEGAS RAIDERS (4-7) @ SEATTLE SEAHAWKS (6-5)

 Do Seattlu přijeli loupežníci z Města hazardu, vsadili all-in na číslo 28, vzali ze stolu všechny žetony, vyrabovali celý bank a do Nevady se vrátili s W v kapse. Asi tak nějak by se dala ve stručnosti popsat naše včerejší bitva proti Raiders, kterým jsme v dramatickém a divácky atraktivním zápase nakonec podlehli 34-40 v prodloužení. Nedá se nic dělat. Náš record spadl na 6-5 a aktuálně tak ztrácíme ve dvou velmi důležitých srovnáních. Jsme o výhru pozadu za San Franciscem 49ers, kteří po nás převzali vedení v NFC West a rovněž jsme momentálně půl zápasu za Washingtonem Commanders, kteří před námi v NFC hájí #7 seed, čili poslední místo, z něhož vede cesta do lednové vyřazovací části.

 Čtyřzápasovou sérii výher z přelomu října a listopadu a následné dvě prohry od sebe odlišují hlavně dvě důležité věci. Jsou jimi naše rush defense a naše 3rd and 4th down defense. Problémy, které nám v Mnichově dělali Rachaad White a Leonard Fournette, se tentokrát koncentrovaly do jednoho člověka a ještě k tomu zdvojnásobily. Running back Josh Jacobs měl absolutní monster day a my jsme jej, až na samotný úvod zápasu, nebyli schopni eliminovat. Jacobsovy statistiky se nakonec zastavily na šílených 303 total yards a 2 TD, což při převedení do fantasy points dělá 48.30 bodů, tedy druhý nejlepší výkon, kterým se může jakýkoliv hráč během letošní sezóny pochlubit. No, bohužel si to jako na potvoru musel vybrat zrovna proti nám… Jacobs stál za ziskem yardů při 39/76 všech ofenzivních snapů Raiders, což je absolutně mind-blowing. Neskutečný je jednak fakt, že je někdo podobnou dominanci schopen předvést a pak hlavně to, že je mu to druhým týmem vůbec povoleno. No a ty důležité pozdní downy… Během předchozích čtyř výher jsme našim soupeřům povolili proměnit pouze 23/72 třetích a čtvrtých downů, což dělá jen 31.9%. Když se ale podíváme na období počínaje Mnichovem, naše 3rd and 4th down defense nechala naše soupeře proměnit 19/31, neboli 61.3% těchto příležitostí, což je tristní propad výkonnosti v jedné z nejklíčovějších fotbalových statistik… Ruku v ruce s tímto jde také ukazatel počtu inkasovaných rushing yards. Zatímco mezi weeky 6-9 jsme našim sokům povolili pouze 99.3 rushing yards per game, od naší cesty do Německa se tohle číslo zvedlo na 222 yards per game. Pokud se naše defensive line opět nedá dokupy a nezačneme ovládat bitvu o line of scrimmage, můžeme klidně skórovat 34 bodů každý týden, ale stačit to nemusí.

 Zápas mohl skončit úplně jinak, ale na kdyby se nehraje. Kdyby byly v řiti ty ryby… Ze dvou redzone drivů jsme byli schopni vytěžit pouze dva field goaly, play-fake Geno Smitha a Kena Walkera se nakonec zvrtl ve ztracený fumble, úspěšná fourth down conversion byla zrušena díky ineligible man downfield penalty na Phila Haynese, Geno Smith hodil dva passy, které jako by ani z dálky nepřipomínaly hody NFL completions percentage leadera a jeden z nich skončil v náručí hráče Raiders a takto bychom mohli pokračovat… No a aby toho nebylo málo, také rozhodčí nás v závěru utkání solidně potopili dvěma cally, které byly při nejmenším velmi sporné. Nejprve cornerback Coby Bryant vytrhl míč z náruče Joshe Jacobse a zdálo se, že by se mělo jednat o jednoznačný fumble. Rozhodčí však usoudili, že došlo k zastavení Jacobsova forward progressu a Petu Carrollovi oznámili, že takováto hra se nedá na základě review přezkoumávat. No a v závěrečném drivu, v němž jsme jakýmikoliv body mohli zápas ukončit v náš prospěch ještě před hrozícím prodloužením, sebrali sudí po velmi dlouhém zkoumání u videa DK Metcalfovi first down catch, který byl na hřišti zahlášen jako kompletní přihrávka a nevím, nevím, zda na videu byl jednoznačný důkaz o tom, že to bylo jinak. Missnutý 56-yd field goal try kickera Daniela Carlsona v nastaveném čase nám sice dal naději, že W nakonec zůstane doma, ale v následujícím drivu jsme nedokázali vymyslet nic kloudného a 86-yd rushing TD Joshe Jacobse nám nakonec definitivně zlomil vaz. 

 Co se týče výkonů našich borců, nebyla to, až na ementálovou D-Line, vyloženě katastrofa. Quarterback Geno Smith si připsal své letos již osmé 100+ passer rating představení a opět se vylepšil ve statistice completions percentage. Geno tentokrát zkompletoval 27/37 passů pro 328 yardů, 2 TD, INT s passer ratingem 106.6, přičemž dalších 22 yardů přidal po zemi. Jeho hlavním cílem byl DK Metcalf, jenž si připsal season-high 11 catches pro 90 yardů. DK se tak s 3 841 receiving yardy za první čtyři sezóny zařadil na druhé místo v historii naší franchise a na Joeyho Gallowaye mu tak chybí už jen 281 yardů. Touchdown však DK tentokrát nepřidal, neboť dva Genovy scoring passy zachytili Tyler Lockett a Travis Homer. Tyler se po legendárním Stevu Largentovi stal teprve druhým hráčem, který si v našich barvách připsal 50+ receiving TDs. Naopak pro Homera se jednalo teprve o třetí TD za jeho čtyřleté působení na PNW a ačkoliv je running backem, na jeho kontě aktuálně najdeme více yards vzduchem než po zemi. Když jsme u hry po zemi, tak ta se nám včera vskutku nedařila. Leading rusherovi Kennethu Walkerovi III se při 14ti pokusech podařilo urvat jen 26 yardů. Všechno to však odčinily jeho 2 rushing touchdowny a skutečnost, že je stále žhavým favoritem na zisk ocenění NFL Offensive Rookie of the Year. V obraně, vzhledem k děravé D-Line, zářili linebackeři, kteří vše jistili v druhé linii. Jordyn Brooks je absolutní zvíře a v druhém zápase po sobě si připsal season-high 16 tackles a zblokovaný pass. Zahanbit se s 12 tackles, tackle for loss a defended passem nenechal ani Cody Barton (na fotce s Brooksem). Interception si konečně připsal také náš loňský lídr v této kategorii – safety Quandre Diggs. No a jelikož si po té první polovině sezóny chtěl pořádně spravit chuť, předvedl hned dva picky, které okořenil 6 tackly a 2 zblokovanými passy. A abychom byli féroví, tak z D-Line svými výkony vyčníval 141kilový drobeček Poona Ford, jenž si připsal sack, 4 tackles, tackle for loss a 2 QB hits. Nakonec se hodí zmínit, že náš výkon s 2/2 FG a 4/4 PAT podpořil bezchybný kicker Jason Myers. 

 Suma sumárum to nebyl marný výkon, ale chyb v něm bylo až přespříliš, což nám nakonec nedovolilo onu tři a půl hodiny trvající bitvu zvrátit v náš prospěch. Co na náš včerejší výkon říkáte vy? Jak jste si ten nervydrásající souboj užili? O kolik let jste během ní zestárli? Dejte své dojmy a pocity vědět ostatním 12s klasicky v komentářích. Oklepat se, zklidnit se, najít ztrácející se pohodu a za týden vzhůru do Los Angeles, kde bude naším úkolem ohoblovat rohy tápajícím obhájcům titulu Rams.