WEEK 8 REVIEW – BILLS (6-2) @ SEAHAWKS (4-4)

 Tak jo, psát o tomhle bude celkem těžké, ale pokusím se mezi vším tím zmarem proletět nejdůležitější momenty, kterých jsme včera večer byli svědky. Bills přiletěli do Seattlu, od začátku do konce utkání dominovali a jakožto nezpochybnitelní lídři divize AFC East se po jednoznačné výhře 31-10 vrací zpět do města nedaleko Niagarských vodopádů vysmátí s recordem 6-2. Oproti tomu domácím Seahawks zbyly tak maximálně oči pro pláč a hlavy plné pochybností o tom, zda 4-4 tým míří směrem, kam by si jednak přál mířit, ale kam je i výkonnostně schopný směřovat. 

 Vše se to jako domeček z karet sypalo již od samého začátku. Seahawks předvedli dvakrát 3&out, za prvních 7 plays urvali neuvěřitelné 3 yardy a Bills se mezitím dostali k nádhernému, komplexně propracovanému drivu o parametrech 9 minut, 14 plays, 90 yards a touchdown. No a jelikož běhová hra je základ, všechny running backy máme zdravé a Mike Macdonald i celý staff kolem něj má od jara plnou hubu toho, jak jsou si vědomi, že musíme a budeme běhat víc a líp, tak jsme poločas zakončili se závratným 1 rushing yardem, slovy jedním rushing yardem. To byl nejhorší běhový výkon prvního poločasu, který Seahawks za posledních 15 let předvedli a zároveň i nejnižší počet naběhaných yardů, které Bills povolili v první půli jakéhokoliv utkání za celé uplynulé čtvrtstoletí. Když přišel konec zápasu a bylo na čase sumarizovat, statistiky nám prozradily, že dvojice Ken Walker a Zach Charbonnet dokázala na 12 pokusů zaběhnout celých 16 yardů, což je při průměru neuvěřitelných 1.3 yards per carry výkon, který by možná stačil na výhru proti nějaké lehce podprůměrné high school někde v bývalé hornické kolonii Západní Virginie… Wow. 

 Velkýho špatnýho ale bylo k vidění mnohem více. Abych chvilku odvrátil světla reflektorů od Seahawks, na oba týmy bylo včera dohromady hozeno hned 24 flagů, což ze včerejšího matchupu udělalo zápas se suverénně nevyšším počtem faulů v rámci dosavadní letošní sezóny NFL. Zpět však k sebemrskačství a propírání našich včerejších neúspěchů… Často se říká, a kus pravdy na tom je, že kromě samotných bodů je nejdůležitější statistikou úspěšnost proměněných pozdních downů. Seahawks včera při 3rd a 4th down situacích proměnili pouze jedinou z osmi nabídnutých příležitostí, což nám samo o sobě dost zdárně zabraňovalo se efektivně pohybovat po hřišti. Všechna ta další srovnání jako třeba 233-445 na total yards, 47-69 na total plays, 17-29 na získané první downy, ani ne 22 minut, které ze včerejší celkově vymezené hodiny strávil na trávníku náš útok, či turnover differential -2, kdy jsme nasbírali celé kombo v podobě hozené interception, ztraceného fumblu i neproměněného čtvrtého downu, to celé jen podtrhují.

 Neopomenutelnými kameny úrazu se staly také dvě obrovské minely centera Connora Williamse. V polovině druhé čtvrtiny jsme byli poprvé, a aniž bychom to tehdy věděli, tak zároveň také naposledy reálně blízko k tomu, abychom utkání srovnali, nepovedený začátek hodili za hlavu a začali nanovo. Dostali jsme se až na vzdálenost pouhých dvou yardů od endzone hostí, ale Williams hodil snap vysoko nad Genovu hlavu, Kenneth Walker zalehl míč o 20 yardů nazpátek a nakonec z toho bylo jen Myersovo snížení na 3-7. Od této chvíle uplynulo sotva pět minut, my získali míč a místo přelití momenta zápasu přišla Williamsova druhá velmi drahá chyba, když právě při čtvrtém downu, tentokrát dokonce na jednoyardové linii, přišlápl při snapu špičku Genovy nohy a v klíčový okamžik jej tak sundal k zemi. Dva ztracené míče, a to i když jsme byli dvakrát inside Bills 3-yd line, fúúú… Když následně Buffalo ještě před odchodem do šaten předvedlo další precizní a divácky atraktivní drive a místo stavu 10-7, eventuálně i 14-7, s nímž jsme nakonec klidně mohli zázračně doplout až do poločasové přestávky, jsme si ale do pauzy na svých bedrech nesli nepříznivý stav 3-14 okořeněný ještě o totální shity, kdy si obránci Derrick Hall a Jarran Reed vyříkávali Hallův roughing the passer call takovým stylem, že měli prsty navzájem vpletené do svých facemasků a že je museli spoluhráči odtrhávat. Atmosféra v týmu nebyla dobrá…

 Druhá půle už byla pouze přehlídkou postupného propadání se hlouběji a hlouběji do všech problémů, které nás celým večerem provázely, což krásně ilustrovaly hned její první čtyři possessions. Zatímco Seahawks urvali 25 yardů, puntovali a po nešťastně tečovaném míči hodil Geno také interception, Bills ve svých dvou drivech nastřádali 120 yardů, z časomíry ukrojili přes 10 minut, získali 10 bodů a na scoreboardu tak 11 minut před koncem utkání svítil hanebný stav 3-31. Ten se nám sice ještě podařilo korigovat díky Charbonnetově rushing touchdownu v garbage game, ale věci to dokázalo spravit asi jako byste svému totálně rozstřelenému autu zralému na odpis s pýchou nalepili urvané zpětné zrcátko nazpět tavnou pistolí a dělali, že teď už je vše zase v pořádku… 

 Z individuálních výkonů pak lze asi nejvíce vyzdvihnout borce s kódovým označením WR JSN, který včera v roli náhrady za zraněného DK Metcalfa zachytil 6/7 passů letících jeho směrem pro celkových 69 yardů. Jaxon Smith-Njigba (na fotce uprostřed) byl cílem téměř čtvrtiny všech passů Geno Smithe, který match zakončil s 21/29 completions pro 212 yards a INT. Na straně defense si pak svůj první pick kariéry připsal cornerback Josh Jobe a přerušil tak 300 passových pokusů bez hozené interception Joshe Allena, který se tím postaral o další z jeho mnoha franchise-records Buffala. Toho jsme ale jinak sackovali pouze jednou, zároveň se “blýskli” přesně nulou tacklů pro ztrátu yardů a stejně tak rovnou nulou QB hitů, s čímž se taky nedá zahrát moc velké divadlo. To se to pak jak Joshi Allenovi (24/34 completions, 283 yards, 2 TD, INT, 25 rushing yards), tak i running backovi Jamesi Cookovi (20 touches, 133 yards, 2 TD) hrálo natolik parádně, že na konci museli být i celkem smutní, že už ten zápas nikam dál nepokračuje. Borci jako Khalil Shakir (9 catches, 107 yards), Keon Coleman (5 catches, 70 yards, TD) či mnoho dalších, pak připravili pěkně dlouhý den také naší secondary. 

 Celkově to byla jedna velká katastrofa, kterou je potřeba rychle hodit za hlavu. Předvedli jsme tak akorát prd, o tom žádná, ale stejně tak je neoddiskutovatelným faktem, že s recordem 4-4 jsme společně 49ers i Cardinals co-leadeři NFC West a Rams jsou s recordem 3-4 a již vyčerpaným bye weekem půl zápasu za námi všemi. To znamená jediné – v polovině sezóny je vše absolutně otevřené a jedeme prakticky od nuly. Vyhrát divizi a vybojovat si tak domácí postseason game může úplně kdokoliv, přičemž my musíme týden co týden předvádět výkony, které nás k cíli, abychom po tříleté pauze v divizi opět zvítězili, budou přibližovat vždy o co největší možný kus… Budu rád, když se v komentářích zmíníš o tom, co bylo špatně, co dobře či jak to vidíš dál, no a společně se zase vidíme na značkách v neděli, kdy v posledním utkání před naším bye weekem změříme síly právě s divizními rivaly Los Angeles Rams.