JARNÍ #12s4Good ANEB TAK TROCHU OSOBNĚJŠÍ CHARITATIVNÍ PROJEKT

 Mám pro Vás jednu kratší story, která není tak úplně fotbalová, ale existuje několik důvodů, proč Vám ji sem naservírovat… Zaprvé, při vzniku Czech & Slovak Sea Hawkers jsme se naší domovské organizaci zavázali, že minimálně každý čtvrtrok uspořádáme větší či menší charitativní projekt. Že je v Seattlu následná prezentace těchto aktivit vyloženě tristní, je už jiný příběh. Zadruhé, jedná se pro mě o natolik osobní věc, že poslední rok, tedy od doby začátku celých těchto řešek, jsem plně rozhodnut, že až bude všemu konec, proměním to celé v dobročinný projekt, který má smysl. No a nakonec zatřetí, beztak Vám to nijak extra vadit nebude, neboť třeba poslední fotbalový článek týkající se hlavní offseason události, Draftu v Green Bay, se s přílišným zájmem, bohužel, nesetkal… 

 Pokusím se následující odstavce vzít tak stručně, jak jen to půjde… Jako malý kluk jsem nevyrůstal v úplně šťastné rodině. Matka poznala svého pozdějšího manžela těsně poté, co prošla střední školou. Její prací bylo a je, že se stará o lidi, no a on byl během jejích mladých let, bohužel, jedním z nich. Co si pamatuju, jediným hlavním smysluplným popisem tohoto 3,14čuse bylo vždy pouze to, že exceluje ve skillu si křikem a fyzickým násilím na mé matce a jejich dětech vybíjet zlost. Kdo ví z čeho… Tajný útěk celé rodiny do jiného města, nemocenská s vnitřním krvácením, doživotní traumata na ničem neprovinilých lidech, kteří měli být rodinou, ale tak nějak mu jen zkřížili cestu – to je špička ledovce resumé někoho, komu jsem jako malé dítě říkal “tati”, následně jsem se o něm téměř dvě dekády zmiňoval jen jako o “biologickém otci”, avšak po zbytek života už pro mě zůstane pouhým “zůstavitelem”.

 Každopádně long story short. Ještě než jsem dostal svou první občanku, matka se s ním naštěstí rozvedla a až na náhodné, silně nepříjemné shledání někde na náměstí, mi zmizel ze života. Naštěstí. Vše se změnilo začátkem loňského roku, kdy jsem se dozvěděl, že pošel. Jo, sorry not sorry, ale lidské špíny, které jsou schopny mlátit ženy a děti, fakt neumírají. Prostě jen jednou pojdou a změní se ve zdechlinu. Naštěstí. No a stejně jako u těch facek a jiného teroru, i tentokrát to rád podpořil notnou dávkou chlastu, najebal se a s 2.1‰ naboural autem v práci, dostal ze stejného důvodu tak desátý vyhazov z desátého zaměstnání, měsíc na to spolykal léky, pos*al se na vlastní podlaze a pak celý den blokoval kapacity IZS do doby, než pošel. Nezastavitelný koloběh přírody… No a tohle všechno jsem se dozvěděl až ve chvíli, kdy mě úřady kontaktovaly se skutečností, že jsem byl vyděděn. What, dědictví? Nikdy mě ani nenapadlo, že by tohle mělo být s jeho dobrovolně dobročinným odchodem spojeno… Ale jo, v jeho majetku byla zaplivaná garsonka, ke které se dostal jako slepý k houslím. Dokumenty pak hovořily o tom, že zůstavitel se během posledních let svého bídného života definitivně rozhodl nepřekousnout mé dlouhodobé odmítání, jak se o mě údajně zajímal a blablabla, a tak sepsal závěť v níž mě vydědil, protože jsem “o něj neprojevoval dostatečný zájem”. Klasický postup, o němž už mnohokrát nejen Ústavní soud konstatoval, že je běžně využívanou frází podobných pseudoexistencí, pro něž je život v lihu víc než vlastní rodina. Jeho druhá manželka, mimochodem stejná alkoholička se stejně v suterénu nastavenými lidskými hodnotami jako zůstavitel, kterou jsem však dodnes nikdy ani neviděl, byla proti jakýmkoliv rozumným debatám, nechala plavat domluvu, předžalobní výzvu a následně i samotnou žalobu, ale den před soudem se jí stáhly půlky a i když jí to její vychlastaný mozek nedovolil bez zbytečně urážlivých keců, které byly zcela mimo mísu, ze jmění svého pošlého druha mi vyplatila nějakou tu korunu, z nichž teď můžu významnou část přesměrovat tím správným směrem. 

 Nikdy mi nešlo o finance nebo soucit, ale o čirou spravedlnost. Ostatně tak nějak to mám v životě nastaveno dlouhodobě. Bylo by pro mě jednodušší o zbytku jeho života a následné smrti nevědět, ale bohužel. Bylo by pro mě jednodušší se s žalovanou domluvit a nijak extra to neřešit, ale bohužel. Každopádně když už jsem se musel celý ten rok kvůli této opovrženíhodné bandě stresovat a mít v hlavě násilnického blbečka, na něhož jsem za celé ty roky předtím už naštěstí zapomněl, byla by škoda se mu vůbec poprvé v životě nebránit, což desetileté dítě logicky moc nemůže, neodvrátit jeho pokus posledního symbolického plivance do mé tváře pomocí Uno reverse card a nepřetavit jeho omylem nabytý majetek, tedy tu část, která z něj po dědickém řízení připadla do mých rukou, v pomoc obětem praktik, které tento sprostý agresor, alkoholik, neplatič výživného a mistr rozdávání fyzického a psychického teroru, tolik preferoval…

 Budu rád, když společně se zprávou pro příjemce “12s4Good” nebo podobně laděným vzkazem, z něhož poznám vo co de, pošlete libovolnou částku na náš transparentní účet 2302022837/2010 (z ČR) nebo CZ47 2010 0000 0023 0202 2837 (ze SR). Veškeré vybrané finance následně doplním o 12 112 Kč (cca 485 €) a jako náš již jubilejní dvacátý #12s4Good projekt je pošlu na účet organizace ROSA – centrum pro ženy, z.s. Jako odměnu pro majitele tří nejvyšších příspěvků z řad CSSH (počítáno i jako součet vícero příspěvků), kteří se k této iniciativě nejpozději do 15. června připojí, mám komiks Bobbyho Wagnera FAST 54, Seahawks sportovní dry-fit čelenku s “maskáčovým” vzorem a zelené Seahawks sluneční brýle (vše na fotce). Autor nejvyššího finančního příspěvku vybírá nejdříve.  

 Tak trochu se omlouvám, ale tohle ze mně fakt muselo ven, abych v sobě samém celou tu záležitost uzavřel. A proč? No, jednoduše proto, že jestli je mi něco vyloženě odporné, je to násilí vůči ženám, dětem a jiným znevýhodňovaným skupinám naší společnosti… No a když už ten kretén sám vyprodukoval pár obětí domácího násilí aka plodů svého hobby, měl by mít alespoň teď, když už se v prach obrátil, tu slušnost, aby na péči o ně taky něco přispěl. Díky všem, kteří svým, byť sebemenším příspěvkem ukáží, že jakékoliv fyzické, psychické a jiné násilí je nepřijatelné a přidají se k tomuto dobročinnému projektu. Pokud jsi Ty nebo někdo koho znáš obětí domácího násilí, obrať se na svou rodinu, kamarády, policii či přímo na organizaci ROSA a vyhledej pomoc. Je absolutně v pořádku to udělat a nakonec tím můžeš zachránit i lidský život. A ty, zůstaviteli, fajn, žes přispěl alespoň takto, ale teď už plápolej v pekle.