WEEK 11 REVIEW – ARIZONA CARDINALS (9-2) @ SEATTLE SEAHAWKS (3-7)

 Zahrajeme si takovou hru… Napíšu zde výkony dvou quarterbacků a vy budete mít za úkol k číslům přiřadit jména. Takže QB1 má 79.5% úspěšnost zkompletovaných passů, 346 total yards, 2 TD, 0 INT a rating 112.9. Naproti tomu QB2 má 53.8% completions pro 209 total yards, bez touchdownů, bez picků a rating 80.1. Určete, která čísla patří Super Bowl Championovi, sedminásobnému účastníkovi Pro Bowlu s all-time recordem, který ke včerejšku dosahoval na 100-49-1, Russellu Wilsonovi a jakých hodnot naopak dosáhl výkon Colta McCoye, jehož career record jako starter byl před včerejším utkáním 9-23? Nemám to nijak podložené, ale jsem si jistý, že takových 95-98% lidí by včera odpoledne mělo v této otázce zcela jasno a jasně určilo, že QB1 je Russ a QB2 je McCoy. No jo, jenže letos je očividně vše jinak a, položme si ruku na srdce, Seahawks ani náhodou nepatří k té lepší polovině NFL… To je situace, kterou většina z nás nezná. Vsadím se, že jen velmi malá část z nás fandila Hawks už v roce 2009 nebo dřív. Právě poslední sezóna bez Peta Carrolla je totiž tím ročníkem, ve kterém jsme zatím naposledy začali sezónu s recordem 3-7. Naschvál… Do komentářů dám dva komenty a vy se vyjádřete formou palce, před jak dlouhou dobou jste začali Seattlu fandit a ukažte, pro jak velkou část z nás je takto bídný vstup do sezóny absolutní novinkou… 

 Jo, včera to byla jednoduše katastrofa. Prohra 13-23 ve velmi důležitém divizním utkání na první pohled značí, že se snad mohlo konat i nějaké drama. Omyl… Jen díky 1/3 FGs a 2/3 PATs kickera Matta Pratera, čímž scoreboard Cardinals ochudil o sedm bodů, jsme až do posledních minut měli šanci vývoj zápasu strhnout na naši stranu, avšak s výkonem, který jsme (nejen) včera předváděli, bylo asi v očích spousty z nás pravděpodobné, že to asi zase nedopadne k naší radosti… Problémů je spousta, jejich řešení není jednoduché a každá akce vyvolá reakci, která nemusí být vždy pozitivní. Otevřeně a nejhlasitěji za celé desetiletí se mluví o rebuildu. Velmi žhavým tématem začíná být více méně kompletní obměna defense, neboť naše secondary patří v posledních letech k tomu nejhoršímu, co NFL nabízí. Volá se však také po znovuzrození pass rushe, který je v našem podání od odchodu Franka Clarka do Chiefs na minimální úrovni. V neposlední řadě to pak je hledání kvalitních linebackers, kde nám hlavně na pravé vnější straně čertovsky chybí K.J. Wright. No a Bobby Wagner také nebude hrát do padesáti a jeho náhrada, kterým se měl stát Jordyn Brooks, zatím, ač hrající poměrně konzistentně, tak prakticky jako nováček stále trochu tápe. Padají však také názory na obměnu coaching stuffu a výrazné části útoku. Sedmdesátiletý Pete Carroll, který je s námi již dvanáctou sezónu a je tak nejdéle sloužícím head coachem Seahawks, doplácí na poslední roky špatných draftů a prakticky také na nenafukovací salary cap, do kterého se krom drahých hvězd typu Russell Wilson, Bobby Wagner a Jamal Adams, mnoho kvalitně hrajících borců prostě nevejde… Tento fakt jde ruku v ruce s otázkami jako: Má nám Pete Carroll ještě co nabídnout? Je snad general manager John Schneider tím, kdo by měl opustit své křeslo? Jak je možné, že hlavními stavebními kameny naší offensive line, která má chránit jednoho z nejlepších quarterbacků historie NFL, je po pěti letech zdánlivého “rebuildu” veterán tackle Duane Brown a při nejlepším jen mírně nadprůměrný guard Damien Lewis? Je ideální situace mít na rosteru věčně zraněné running backs #1 a #2 a na pozici faktických starters hráče jako Alex Collins nebo Deejay Dallas? Jak se vypořádáme s tím, že Jamal Adams je také jen mírně nadprůměrný safety a my díky jeho tradu už dva roky nemáme first-round pick? Co stálice a nejzákladnější ze základních kamenů Russell Wilson? Není čas jej tradovat za hromadu hráčů a picků na Draftu ještě v době, kdy takto vysokou cenu má? No jo, to ale znamená výběr franchise quarterbacka v prvním kole Draftu, což není vůbec jednoduchá věc. A byl by Pete Carroll schopen takového hráče na PNW přivést, když a) známe naše Drafty posledních let a když b) vlastně žádný first-round pick aktuálně nemáme? Tím se naše problémy zacyklují a ukazují se jako skutečně komplexní.

 Abychom tedy shrnuli to nejdůležitější… Šance Seahawks na účast v postseason spadly na 4%, což, přiznejme si, jako skutečnou šanci vnímají jen ti nejzarytější optimisté. Z pozitivních věcí, jichž jsme byli včera svědky, snad uvedu jen 115 receiving yards Tylera Locketta, 51.4 yardů na punt a 3 kopy inside 20-yard line v podání Michaela Dicksona (na fotce) a 29 tackles, tackle for loss a QB hit, které dohromady nastřádala dvojice Bobby Wagner a Jordyn Brooks. Náš útok není schopen zůstat na hřišti a šetřit tak síly naší obrany. Ani v jednom z dosavadních deseti utkání nemáme time of possession nad 50%. Ve třech zápasech to pak bylo dokonce pod 35%, což je tristní! Naše zraněními zdecimovaná secondary utrpěla další ránu, když sympaticky hrající rookie cornerback Tre Brown utrpěl zranění kolenní šlachy, což zřejmě ukončí jeho slibně se rozvíjející premiérovou sezónu v NFL. Stále nás čeká sedm utkání, z nichž čtyři odehrajeme proti soupeřům mimo naši divizi s celkovým recordem 9-30 (.231), ale i kdybychom je všechny vyhráli, máme sotva .500 a před sebou tři divizní souboje proti těžkým soupeřům. Jak to celé vidíte vy? Je tohle začátek konce Seahawks tak, jak jsme je znali z posledních deseti let? Podělte se s ostatními 12s o své postřehy, dojmy, rozbory a predikce.