WEEK 14 REVIEW – SEATTLE SEAHAWKS (6-7) @ SAN FRANCISCO 49ERS (10-3)

 Tolik vysněné překvapení se nekonalo a trap game roku pro 49ers nakonec na nedělním programu vůbec nebyla. Naši Seahawks si ze San Francisca odvážejí porážku 16-28 a vůbec poprvé od roku 2009 prohrávají čtyři zápasy v řadě. Až do včerejška byli Seahawks jediným týmem, který si od roku 2010 nepřipsal sérii čtyř proher. Do včerejška. Pro doplnění kontextu a pro ty z Vás, kteří to neví, ona sezóna 2010 byla pro naši franchise poslední před startem éry Peta Carrolla a Johna Schneidera. Ještě víc psycho je, že od roku 2002, tedy od současného formátu NFL v podobě rozdělení dvaatřiceti týmů do osmi divizí, se ještě NIKDY nestalo, aby nás během jednoho roku sweepli hned dva divizní soupeři. Až do letoška, kdy si s námi record 2-0 připsali jak Rams, tak teď i 49ers. Pro většinu z nás se tak jedná o zcela neznámé teritorium a měsíc, jaký jsme, coby jako součást 12s Family, ještě nikdy nezažili. I já se mezi takové řadím… Seahawks tedy padají na record 6-7, vůbec poprvé od weeku 1 mají negativní bilanci, ztrácí tak i teoretické zbytky nadějí na vítězství v divizi NFC West a jsou tak stále těsně pod hranicí zajišťující účast v NFL Playoffs, které začínají už za měsíc. Je možné, že za určitých okolností by nám ve zbytku sezóny k postupu do postseason stačilo vyhrát tři ze čtyř zápasů, ale prakticky bude možná tak i tak zapotřebí, aby naši Seahawks v příštím zápase vytáhli eso z rukávu a zaskočili celou ligu výhrou nad Philadelphií Eagles. Prostě a jednoduše, když jsme byli na konci října 5-2, měli jsme vše ve svých rukou. V půlce prosince už to jako 6-7 tým ani náhodou říct nemůžeme.

 No, jak shrnout něco, co sice v mnoha ohledech příjemně či nepříjemně překvapilo, ale jinak vše víceméně proběhlo dle všeobecných předpokladů…? Frisco bylo jednoduše lepším týmem a vyhrát si včera zasloužili. To je bez debat. Abychom jakožto plus mínus průměrný ligový tým zvládli proti možná nejlepšímu mužstvu současné NFL dotáhnout zápas do vítězného konce, museli bychom v každé fázi hry hrát na jedničku s hvězdičkou. To jsme ale neudělali. Předvedli jsme sice sympatický výkon, ale jen díky tomu se W ze hřiště tak výborných týmů, jakým současní 49ers jistě jsou, nevozí. Výhra Niners stála z velké části na schopnosti jejich versatilního útoku střádat jednu big plays za druhou. A dokázaly to přesně ty osoby, o nichž všichni ví, že jsou toho schopny. Ubránit je je ale sakra těžký úkol… Quarterback Brock Purdy zkompletoval 19/27 passů pro career-high 368 yardů, 2 TD a INT. V příštím zápase tak bude moct vyrovnat NFL all-time record, který dosud drží jeho předchůdce Joe Montana, jež si v roce 1989 připsal osm zápasů po sobě, v nichž se mu podařilo zkompletovat alespoň 70 % přihrávek. Purdy má na svém kontě momentálně sérii sedmi takovýchto utkání. No, musíme férově konstatovat, že po trojici Dan Marino (1984), Patrick Mahomes (2018) a Lamar Jackson (2019) má Mr. Not So Much Irrelevant poměrně reálnou šanci stát se teprve čtvrtým hráčem v historii NFL, kterému by se podařilo vyhrát MVP už ve druhém roce své profesionální kariéry. No a když se k Purdyho výkonu přidaly také stará známá a tolikrát omílaná jména jako running back Christian McCaffrey (153 total yards), tight end George Kittle (76 receiving yards, TD) a dvojice wide receivers Deebo Samuel (150 total yards, 2 TD) a Brandon Aiyuk (126 receiving yards), nebylo zrovna moc způsobů, jak zápas překlopit na naší stranu.

 A co naši borci? Díky zranění třísla, které si Geno Smith v průběhu týdne na tréninku přivodil, si svůj první start v našich barvách připsal Drew Lock. Ten hrál, dá se říct, o své místo týmového backupa pro příští rok a premiéra to byla asi lepší, než mnoho z nás čekalo. Lock zápas zakončil s 22/31 completions pro 269 yards, 2 TD, 2 INT a solidním passer ratingem 92, přičemž dalších 5 yards přidal po zemi. Ale při těch jeho gamble 50:50 TD-INT big plays mi teda tuhne krev v žilách… Kdyby si odpustil jeden podhozený míč, jenž díky tlaku blížícího se konce skončil jako interception, asi bych ho pochválil víc, ale myslím, že pokud by neměl být Geno stoprocentně ready, Drew by si proti Philly klidně zasloužil ještě jednu šanci. Jediné dva touchdowny na naší straně si připsali wide receiver DK Metcalf (52 yards, TD) a tight end Colby Parkinson (28 yards, TD). Celkově včera hned za 5/22 našich zkompletovaných přihrávek stáli tight ends, z čehož mám po tom letošním ignorování hráčů na této pozici fakt radost. DK se pak stal asi prvním hráčem v historii NFL, který roz*ebal stojan na přilbu jako by to byla zápalka. Nejlepším receiverem večera byl ale Tyler Lockett, který byl s šesti targets proměněných v šest zachycení pro 89 yardů jistotou, na kterého se po dvou letech hrající Lock mohl spolehnout. Na straně defense se pak se sackem, 4 tackly, tacklem pro ztrátu, zblokovaným passem a hned čtyřmi QB hity blýskl defensive tackle Leonard Williams, jehož znovupodepsání bude po offseason, řekl bych, dobrým krokem tím správným směrem. Solidně byli na hřišti vidět také Jarran Reed (sack, 4 tackles, tackle for loss, QB hit) nebo Bobby Wagner (5 tackles, 2 tackles for loss). Hráčem zápasu se však na naší straně jednoznačně a bez jakýchkoliv pochybností stal safety Julian Love (na fotce). What a game v jeho podání! Kromě toho, že se včera se sedmi total a pěti solo skládkami stal leading-tacklerem týmu, stál také za oběma turnovery našich soupeřů, když nejprve zachytil interception a následně vyprodukoval fumble, jež zalehl Riq Woolen. Tyto dva zisky míče však naše offense dokázala proměnit v 0 bodů. Slovy nula bodů. Love was in the air… Kéž by i nějaké to W bylo… No a že byl tento Julianův výkon vykoupen zraněním žeber našeho hvězdného rookie cornerbacka Devona Witherspoona, to je na tom ta vůbec nejhořčejší pilulka. Jak je tohle zranění vážné zatím nevíme…

 Co na včerejší výkon našich Seahawks říkáte vy? Doufáte ještě v playoff? Nebo v něj snad stopro věříte? Či už naší účasti v něm naopak nedáváte vůbec žádnou naději? Dejte všem 12s na vědomí své postřehy, pocity a dojmy už klasicky pomocí komentářů pod článkem. Byl to fakt těžký měsíc. Tak teď už hurá vstříc tomu, který bude od toho předchozího, pevně věřme, diametrálně odlišný…