WEEK 18 REVIEW – SEAHAWKS (10-7) @ RAMS (10-7) 

 Navzdory skutečnosti, že náš letošní osud byl definitivně zpečetěn již před týdnem, Seahawks celý týden mluvili o potřebě zakončit sezónu silně a prezentovat se, jako by šlo o jakýkoliv jiný zápas během roku. No a takto zpětně viděno je jasné, že se jim to povedlo. Tým si z Los Angeles přivezl do Seattlu výhru 30-25 a se zcela novým head coachem, offensive coordinatorem, defensive coordinatorem i special team coordinatorem zakončil sezónu s hezkým recordem 10-7, který si ale tak maximálně můžeme zarámovat a dát na poličku. Sezóna pro nás totiž včerejškem skončila a letošní vyřazovací boje se tedy podruhé za sebou, což se naposledy stalo v letech 2008 až 2009, budou muset obejít bez naší účasti. Pete Carroll a Mike Macdonald, rekordy trhající hlavní trenéři ve svém prvním roce ve funkci, si tedy mohou dát virtuálního placáka. Pete ve svém premiérovém roce 2010 dovedl Seahawks jako vůbec první tým historie NFL s recordem 7-9 až do playoff a Mike 14 let na to udělá ze Seahawks první 10-7 tým ligové historie, který se do postseason naopak nepodívá. Že my furt musíme být něčím spešl…

 Závěrečný zápas roku byl střetnutím týmu s již jistou účastí v playoff proti sice srdcem, ale vlastně už o nic nehrajícím soupeřům, což z něj občas tak nějak čišelo. Utkání to ale každopádně bylo pohledné a v mnoha ohledech speciální. Tak třeba se jednalo o vůbec první zápas ve 105 let dlouhé historii NFL, v němž padly hned tři field goaly ze vzdálenosti 55+ yardů. Tak či onak, hlavní hvězdy sestavy Rams v něm pouze v teplákovkách ze sideline sledovali, jak jejich náhradníci předvádějí up and downs výkony, které nakonec vyústily v krásné drama. Seahawks až do poloviny závěrečné čtvrtiny neprohrávali, ale nakonec museli zabrat a dotahovat. To se jim však povedlo díky kombinaci 70-yd game-winning TD drivu následovaného fourth down stopkou v naší vlastní redzone, kterou defense Seahawks uzavřela nádhernou sezónu, v níž snad teprve započala tolik vytoužená opětovná proměna v jednu z těch obávanějších obran v lize. In Mike we trust! 

 Co se individuálních výkonů týče, existuje spousta borců, kterým se včera dařilo, kteří se na trávníku prezentovali sympaticky a jenž tak stojí za řeč. Quarterback Geno Smith svou třetí sezónu v roli lídra útoku Seahawks uzavřel rekordním představením, když zkompletoval 20/27 passů pro 233 yardů, 4 touchdowny a passer ratingem 137.5, který nemá daleko k dokonalosti. Jednalo se o první 4 TD game jeho dvanáctileté kariéry a díky dostatečnému počtu passing yards, completion percentage i desáté výhře roku dosáhl na super příjemný extra bonus na výplatní pásce v celkové výši $6M. Mimochodem v passing attempts, passes completions, passing yards i completion percentage Geno překonal vlastní sezónní franchise all-time maxima. Primárním a také nejúspěšnějším cílem Genových přihrávek se s pěti catchi pro 63 yardů a TD stal překvapivě tight end Noah Fant. Ten předvedl jeden z nejpovedenějších zápasů roku a, vzhledem k jeho platu nutno říct “bohužel a škoda”, po dlouhých dvou letech konečně zachytil také touchdown. Po jednom z dalších tří TD catchů měli na kontě také tight end AJ Barner, pro něhož se jednalo o dobré zakončení 4 TD rookie season, letos méně využívaný a dosud neskórující wide receiver Jake Bobo a také starý známý DK Metcalf. Poslední jmenovaný se pak svým pátým touchdownem zapsal do historie NFL jako teprve druhý hráč s 900+ receiving yards, 50+ catches a 5+ receiving TD v každém z jeho prvních šesti let v lize. A jediný člověk, který to před ním dosud dokázal? Člen Pro Football Hall of Fame, legendární wide receiver Randy Moss. Také další dva naši hlavní receiveři měli včera velký den. Nikoliv však výkonnostně. Jaxon Smith-Njigba nachytal pouze 9 yardů, ale s rovnými 100 season receptions vyrovnal Seahawks franchise record Tylera Locketta. No a byl to právě Tyler Lockett (na fotce), který včera se dvěma catchi pro 28 yardů, možná, možná u Seahawks, možná v NFL, odehrál svůj poslední zápas. Byla to krásná dekáda, Tylere a díky Ti za ni! Být ve všech měřitelných statistikách druhým nejlepším wide receiverem franchise, a to hned za nesmrtelným Stevem Largentem, je na původně primárně zamýšleného punt returnera solidní výkon… Ve hře po zemi jsme pak, napříč zranění starting running backa Kennetha Walkera, hráli včera poměrně dobře. Pozdě, ale přece. Duo Zach Charbonner a Kenny McIntosh si rozdělilo 21 carries v poměru 2:1 a dohromady se jim podařilo naběhat slušných 108 yardů. Co se naší obrany týče, tak tam budeme také schopni najít pár borců, kteří stojí za řeč. Primárně bych tedy vyzdvihl zásluhy jedné velké kočičky, která tam zas běhala, lítala a drápala až běda. V tomto roce jeden z TOP defenzivních tacklů ligy Leonard Williams aka Big Cat, jemuž, nebojím se říct, byl letos tak trochu ukraden Pro Bowl, včera předvedl 2 sacky, 5 total tackles, 4 solo tackles, tackle for loss a 2 QB hits, což z něj s počtem celkových 11 season sacks, udělalo nejlepšího pass rushera Seahawks za posledních sedm sezón. Leading tacklerem se s deseti celkovými a pěti solo skládkami stal rookie linebacker Tyrice Knight, jemuž ještě věštím velkou budoucnost. Jedním z primárních cílů offseason pak nejspíš bude prodloužení kontraktu s dalším linebackerem, který si včera opět řekl o pozornost. Ernest Jones IV totiž nastřádal 0.5 sacku, 9 tacklů, z nichž 3 byly solo a 2 QB hity. Lahůdka jak jahůdka pak byl 56-yd field goal z nohy Jasona Myerse. No a abychom to ukončili nějak super pozitivně, ve vzduchu zas bylo spousta lásky. Safety Julian Love si totiž připsal interception, která byla jedním z rozhodujících momentů celého utkání, a k níž přidal dalších 6 total tackles, 4 solo tackles a 3 passes defended. No, zdalipak těch vstupenek do Pro Bowlu nebylo ukradeno o něco víc…

 Sečteno, podtrženo… V roce, který měl, stejně jako ten loňský, patřit mezi ty, jež by se daly označit za přestavbové, Seahawks opět předvedli nad očekávání dobré výkony, které překonaly prakticky všechny predikce expertů z loňského léta. Coach Mike Macdonald se jako první head coach historie franchise může ve svém úvodním ročníku pochlubit deseti výhrami, avšak bohužel pro nás, Seahawks jsou v letošním konkurencí nabušeném ročníku zároveň jediným z patnácti 10+ W týmů, který se do playoff nepodívá. O vítězství v divizi NFC West a s tím také o jediném tamním majiteli vstupenky do vyřazovací části, totiž v tomto roce nerozhodl record 10-7, jenž máme s Rams stejný. Nebyl to ani head-to-head record ve vzájemných utkáních, který jsme noční výhrou srovnali na 1-1 a ani 4-2 divizní record, jenž máme s Rams opět shodný. Nerozhodl ani record 7-5 ze zápasů se stejnými soupeři a dokonce to nebyl ani record 6-6 ze zápasu v rámci konference NFC. To všechno totiž, světe, div se, mají 2024 Seahawks a 2024 Rams společné. Rozhodl tedy až v pořadí pátý tie-breaker, jímž je takzvaný “strength of victory”. V něm se srovnávají součty celkových recordů jednotlivých týmů, které Seahawks, respektive Rams porazili. No a jelikož si Los Angeles, dalo by se shrnout, poradilo celkově se silnějšími soupeři než Seattle, Rams doma v NFC Wild Card Game přivítají Minnesotu Vikings, zatímco hráči Seahawks a my všichni, kdo jim fandíme, budeme onen zápas pouze nezaujatě sledovat z pohodlí a tepla domova. Ačkoliv se to na první dobrou nemusí zdát, tak tento tie-breaker rozhoduje poměrně často. Konkrétně se tak stalo posedmé za posledních 15 let. Suma sumárum, o všem tak nakonec, kromě onoho zdupaného zápasu proti Giants, v němž jsme udělali vše možné i nemožné, a to jen abychom ho zbytečně prohráli, rozhodly hlavně zápasy proti 14-3 Vikings a 13-4 Bills. Rams obě střetnutí vyhráli, zatímco my to nedokázali, a tak jim to tedy letos o prsa korejské sprinterky vyšlo, zatímco naše offseason bude o týden nebo dva delší. Inu, fotbal někdy bolí, to se nedá nic dělat.

 Každopádně jak v jedné z letošních fotbalových reklam říkali ti borci, kteří na gauči po weeku 18 smutně vypnou televizi: ,,There’s always next season”. Ostatně wE dEm BoYs to dobře znají, že jo… Tým Seahawks nás zase poctivě zásoboval krásnými okamžiky od radosti z vítězství a společných objetí doma i na srazu v Ostravě až po infarkty myokardu, ale všechno krásné jednou končí a další zápas, v němž naši borci nastoupí zas naostro (jakože naostro, ne naostro, vy prasáci), tady bude až za dlouhých, předlouhých, fakin přepředlouhých osm měsíců. Do té doby zde však jistě přibydou další desítky článků. No a pokud bys byl/a rád/a, kdyby ses mohl/a dostat také mezi ty z českých a slovenských 12s, mezi které v příštím roce zase rozdáme desítky podepsaných a nepodepsaných předmětů, a že jich letos zase bude vůbec nejvíce v naší pětileté oficiální (CSSH), respektive sedmileté neoficiální (předseda Dejv), není nic jednoduššího, než se stát součástí naší modrozelené rodiny aka Czech & Slovak Sea Hawkers aka, znáte to, jediného oficiálního NFL fanclubu ve střední a východní Evropě. Prostě neváhej, ozvi se mi, přidej se k nám, podpoř naši činnost a staň se členem ofišl fanclubu Seahawks v ČR a SR! To se totiž jooo vyplatí! Ostatně už nezbývá mnoho let, kdy dosáhneme našeho hlavního dlouholetého cíle, a to že někoho z Vás vyšleme přímo do Seattlu… Děkuji všem, kdo jste na naší společné cestě po hash marks mezi sidelinami kráčeli, kráčíte či budete kráčet s námi. Endzone je ještě daleko. Fandit Seahawks a být součástí naší komunity je totiž spojení příjemného s užitečným a v dalším roce spolu budeme zase bok po boku na značkách, budeme pomáhat, budeme se bavit a hlavně, jak je tomu u nás zvykem, budeme u toho všeho pořádně loud and proud! Díky, Seahawks! Díky, 12s! Díky, Sea Hawkers!

SEA you soon!!!