WEEK 7 REVIEW – TEXANS (2-4) @ SEAHAWKS (5-2)

 Naši Seahawks porážejí druhého soupeře z AFC South ve dvou týdnech a poté, co si nad rivaly s Houstonu připisují nejednoznačně jednoznačnou výhru 27-19, tak do bye weeku vstupují ve velmi dobrém rozpoložení. Zápas to však byl nakonec mnohem těsnější, než by bylo za vhodno. Ostatně jak často se vítězí napříč čtyřem vyprodukovaným turnoverům, dvanácti porušením pravidel a pouhým 2/14 proměněným třetím downům? Prostě klasičtí Seahawks, kteří mají rádi, když náš zápis na elektrokardiogramu lítá hore dole jako seismografy v okamžik, kdy se Marshawn urval pro legendární Beast Quake…

 Nejsem si jist, kolikrát přesně už jsem to letos psal, ale nejspíš se budu opakovat, když budu tvrdit, že Seahawks si připisují další výhru sezóny, za níž stojí převážně dva faktory – D a JSN. Naše obrana, zejména pak front-seven, byla, navzdory v Seattlu již dávno zapadlému Slunci, pořádně hot, když se naše statistiky nakonec zastavily na jedné zachycené interception, 3 sacks a 7 QB hitech či 10 tacklech pro ztrátu yardů. Naše obrana Houstonu rovněž povolila skórovat jediný touchdown, proměnit jen 3/19 třetích a čtvrtých downů nebo jejich running backům zaběhnout pouhopouhých 31 yardů! Absolutním postrachem byl včera pro útok Texans zejména náš linebacker Ernest Jones IV, který se s 12ti skládkami stal týmovým leading-tacklerem. Jedna z nich pak byla zapsána jako tackle for loss. K tomu však přidal také letošní třetí zachycenou interception (už teď jeho career-best season), zblokovaný pass a jen velmi divoký play s double turnoverem, touchdownem, touchbackem a rozhodčím hozeným žlutým flagem v jednom jej připravil také o nádherný sack a forced fumble za sedm bodů. Pokud jste předchozí větě náhodou nerozuměli, I tried my best, ale taky mi z toho chaosu jde hlava kolem ještě teď, takže zbývá se na to leda tak podívat znova… Mezi další stěžejní stavební kameny naší včerejší obranné zdi patřil třeba druhý linebacker Drake Thomas, který měl 5 tackles, 2 tackles for loss, QB hit, 3 passes defended a jen tak tak že z toho výše popsaného wild playe nebyl také touchdown, defensive end DeMarcus Lawrence (sack, 2 tackles, 2 tackles for loss, QB hit), další pass rusher Uchenna Nwosu (sack, 2 tackles, tackle for loss, QB hit) nebo v zraněními prořídlé, avšak stále velmi solidně hrající secondary safety Ty Okada, který, jak mě zrovna napadá, by si mohl říkat jednoduše SafeTy. Ten utkání zakončil se sackem, devíti tackly, složením pro ztrátu yardů, zblokovanou pasovou přihrávkou a QB hitem. Celkově pak má naše obrana za poslední dva zápasy na kontě bombastických 11 sacků, 21 QB hitů a celkem neuvěřitelných 67 pressures. No a co ten Bůh v útoku? Wide receiver Jaxon Smith-Njigba (na fotce) nám začíná dokazovat, že pravidelné pokořování stoyardové hranice je pro něj čistě formalitou a že Seattle má na další roky na pozici WR1 vystaráno. JSN tentokrát ze 14ti targets zachytil 8 míčů pro celkových 123 yardů a náš jediný receiving touchdown utkání. Význam Smith-Njigby pro tým pak rovněž vynikne, když se na jeho čísla podíváme procentuálně, neboť konekce mezi ním a quarterbackem Samem Darnoldem se v rámci passing stats postarala o 45.2% týmových targets, 47.1% completions, 57.7% yards a 100% TDs, což nelze okomentovat jinak než “čistá chemie”. Z dalších za zmínku stojících borců v ofenzivě rozhodně nelze opomenout running backa Zacha Charbonneta, který si připsal třetí dvoutouchdownový zápas jeho tříleté profesionální kariéry poté, co během 14ti kontaktů s míčem urval celkem 55 yardů, tedy jen o 11 méně než jeho kolega z backfieldu Kenneth Walker III. Celkem hezký dojem po sobě na hřišti se čtyřmi zachycenými passy pro 42 yardů zanechal také rookie tight end Elijah Arroyo.

 Jak už jsem ale zmiňoval, vyprodukovali jsme také velkou spoustu chyb, které nás jen díky notné dávce fotbalového štěstíčka a rovněž výborné práci naší defenzivy a All-Pro receivera nestály celý zápas. Kromě té již popsané touchdown-turnover-fumble-flag divočiny, která vyústila v jedno velké nic, to byl třeba pass Coopera Kuppa. Jo, čtete dobře. Seahawks se pokusili o trick play, ale Kupp svým hodem našel pouze náruč obránce Houstonu. Next Gen Stats říkají, že pět z posledních šesti trick play passových pokusů vyústilo v interception, takže by možná dávalo smysl se na to příště vykašlat. Teda minimálně Kupp, který je ve své kariéře vzduchem 0/5 pro jednu interception, by se do toho asi míchat neměl. O další turnover, který dokonce vyústil v defenzivní touchdown, se svým strip sackem postaral třetí pick předloňského Draftu, pass rusher Will Anderson Jr., který složil Darnolda v naší endzone, získal od něj míč a připsal si první touchdown kariéry. Darnold rovněž hodil jednu interception a osm minut před závěrečným hvizdem se tak postaral o nechtěné drama. Celkově se se 17/31 completions pro 213 yardů, TD, INT, a passer rating 73.7 jednalo o Samovo možná nejhorší představení od jeho příchodu na Pacific Northwest. Poslední, čtvrtý turnover pak přidal tight end Elijah Arroyo. Pátý ztracený míč vyrušil flag. Napříč všemu řečenému i nevyřčenému to ale naštěstí na výhru stačilo i tak. Jednalo se dokonce o první Seahawks W se 4+ turnovers za posledních šest let. 

 Konec dobrý, všechno dobré. Největší kaňka tak na naší šesté letošní výhře neulpěla v Seattlu, ale v 3 300 kilometrů vzdáleném Torontu, kde naši sousedé přes ulici, baseballoví Mariners, bojovali v rozhodujícím sedmém zápase konferenčního finále proti tamním Blue Jays. Tým ze Seattlu měl match rozjetý solidně a historicky vůbec první účast ve World Series byla blízko. O průběžné vedení a nakonec také o účast ve velkém finále je však v sedmé směně svým tříbodovým homerunem připravil George Springer, který otočil na konečných 4-3 pro domácí Toronto. Bylo každopádně fakt moc hezké vidět, jak nás nejsou jednotky a jistě dokonce ani jednotky tisíc, kteří jsme během první půle utkání Seahawks po očku na druhé obrazovce sledovali také nejdůležitější zápas v historii Mariners. Pro mě osobně bylo tohle utkání skutečně výjimečné právě v tom, že to za celé ty krásné roky s fotbalem bylo vůbec poprvé, kdy jsem během zápasu Seahawks sledoval taky ještě něco jiného. Vítězství v MLB tedy z toho letos zase nebude, ale co takhle opět vyhrát celou NFL? Do Super Bowlu LX zbývá 110 dní…

 Teď už ale Seahawks vstupují do zaslouženého volného týdne, po němž by se snad na hřiště s vyléčenými bolístkami měli vrátit defensive stars Devon Witherspoon, Julian Love a Derick Hall. Jak se Ti každopádně líbil náš poslední předdovolenkový výkon? Koho bys chválou div nevynesl do nebes a pro koho bys naopak nešetřil kritického slova? A jak si naše 5-2 Seahawks zatím celkově užíváš? Dejte vědět v komentářích a po volném týdnu se zase vidíme na značkách, 12s!

 SEA!!! HAWKS!!!