Ačkoliv mě část úvodní věty mrzí, napsat ji musím… Pokud tohle měl být poslední zápas Peta Carrolla nebo třeba i Russella Wilsona (na fotce) v našich barvách, tak to byl závěr jako z pohádky. Vlastně dochuť Pálavy, o které jsem v noci psal, je proti tomu hořká… Čistě subjektivně bych řekl, že ti z vás, kteří včera nešli spát předčasně a ukázali své nezlomné, modrozelené srdce, byli svědky jednoho ze dvou nejlepších zápasů letošní sezóny. Včerejší drama se mohlo, ač v jiných ohledech, měřit pouze s domácím utkáním proti Niners. Byla to jednoduše pastva pro oči. Navíc se sladkou tečkou nakonec. Naši Seahawks v tomto krásném střetnutí zvítězili 38-30 a…

 Tak tohle byl balzám na duši! Letos teprve podruhé jsme byli svědky zápasu, o jehož výsledku bylo více méně jasno už s úvodním kickoffem. S výjimkou dvou touchdownů a onside kick recovery ve třetí čtvrtině zápasu to byl poněkud bezbranný výkon smečky lvů z Motor City, které naši Seahawks, v na body plodné bitvě, porazili vysoko 51-29 a připisují si tak šestou výhru letošní sezóny. Pete Carroll tak stále má šanci dosáhnout alespoň na své minimum z úvodních let 2010 a 2011, kdy se Seahawks dokázal vyhrát sedmkrát.   Vzhledem k šířícím se zvěstem, které svými příspěvky živí již i samotný general manager John Schneider a které v následujících týdnech a…

 Jelikož už o nic nešlo, nebyly to takové nervy, jaké by to byly bývaly. V angličtině je tohle asi předpřítomný průběhový… Ale konec vtipů a shrňme si včerejší zápas. Bears si na Pacific Northwest přivezli krom své kompletní fotbalové výbavy také lake effect Michiganského jezera a teprve potřetí v historii Lumen Field, poprvé po třinácti letech, jsme se v Seattlu dočkali pravé vánoční snow game. Za poměrně hustého sněžení, které časem ustávalo, jsme se dočkali šokujícího průběhu zápasu. Ještě minutu a čtvrt před závěrečným hvizdem byly naše šance na výhru v zápase rovny 93.3%, ale závěrečný touchdown a two-point conversion hostů nakonec znamenaly naši jednobodovou prohru 24-25 a definitivní uhašení…

 Asi stárnu… Že bych na noční zápas nevstal, to se mi stalo naposledy před dvěma lety. Že bych jej cíleně viděl až ze záznamu, tak to tady bylo během předchozího zápasu proti Rams, neboť jsem uznal, že vlastní svatba je důležitější věcí na práci. Že bych však během našeho zápasu usnul, tak to tady naposledy bylo snad ještě v době, kdy náš pan hradní vůdce byl ještě vitální, chodící mladík. Druhý poločas jsem tedy viděl až teď ze záznamu a jsem si velmi dobře vědom, že psaní tohoto článku bude hodně hořká pilulka ke skousnutí a asi to bude text, na mé optimistické standardy, docela netradiční. S Rams jsme totiž…