2021 SEASON REVIEW, ČÁST DRUHÁ – REALISTICKÁ SOUČASNOST

 Šestačtyřicátý ročník naší franchise sice skončil nechvalně, ale rozhodně je spousta skvělých věcí, za nimiž se lze ohlédnout. Začněme na straně offense a to hned u našeho lodivoda, jímž je již celou dekádu beze sporu quarterback Russell Wilson. Ten sice v zápase pátého hracího týdne proti Rams ukončil svou neskutečnou sérii poté, co se jeho prostředníček potkal s předloktím trojnásobného Defensive Player of the Year a šestinásobného člena First-team All-Pro Aarona Donalda a jako starting quarterback se se 165ti zápasy bez přerušení zařadil na páté místo NFL all-time, ale přišly i chvíle, kdy nějaké ty franchise nebo dokonce NFL records překonal. Podle mého skromného úsudku se nejvýznamnějším z nich stalo 113 zápasů (včetně postseason), v nichž Wilson dokázal svůj tým přivést k vítězství během svých prvních deseti let kariéry. Těmi v posledním hracím týdnu proti Arizoně o jednu jedinou výhru překonal legendárního Peytona Manninga. V NFL all-time listu se letos v passing yards dostal na 26. místo a během sezóny překonal borce jakými jsou Tony Romo, Alex Smith, Fitzmagic, Hall of Famer Jim Kelly a nebo jeho vlastní předchůdce z dresu Seahawks Matt Hasselbeck. S 37 059 yards v hráčových prvních deseti sezónách se pak zařadil na páté místo v all-time žebříčku. Co se hozených touchdownů týče, aktuálně se s počtem 292 skórování usadil na konci TOP 15 borců, které liga kdy poznala. Členové Pro Football Hall of Fame Joe Montana, Johnny Unitas nebo Warren Moon – ti všichni byli DangeRussem letos předstiženi. V career passer ratingu je s hodnotou 101.8 na druhém místě dějin mezi borci, kteří v NFL odehráli alespoň deset let. Russell se letos také připojil ke dvojici Peyton Manning a Dan Marino jako teprve třetí borec v historii s 20+ passing TDs v každé z jeho prvních deseti sezón v kariéře. Se stejnou dvojicí Hall of Famers se nyní s počtem 17ti zápasů během svých prvních deseti let v NFL dělí o rekord v počtu utkání s alespoň čtyřmi passing touchdowns. Takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho, ale pojďme se vrhnout na další hráče. Sám za sebe si přeju, abychom Russe v dresu Seahawks ještě nějaký ten pátek vídali. 

 Jeho primární duo receivers Tyler Lockett a DK Metcalf mají za sebou opět úspěšnou sezónu, i když mnozí z nás by si, především u druhého jmenovaného, přáli něco víc. Lockett si ve své sedmé sezóně kariéry připsal 1 175 receiving yards, čímž nejenže překonal svůj vlastní osobní rekord, ale v historii naší franchise pouze čtyři další borci dokázali během jediné sezóny nachytat víc, než letos on sám. K tomu všemu přidal 8 TDs. Společně s dvojící Tyreek Hill a A.J. Brown se jako jediný hráč může chlubit tím, že si alespoň tisíc nachytaných yards připsal v každé z posledních tří sezón. Tři po sobě jdoucí sezóny s 1 000+ receiving yards se v historii Seahawks franchise dosud povedly pouze legendárnímu Stevu Largentovi, který toho dosáhl v letech 1978-1981 a 1983-1986. Skvělá společnost pro Locketta, jenž je, bůh ví proč, z úplně stejného města jako Largent – z Tulsy v Oklahomě. Druhý Russelův terč DK Metcalf sice letos nenavázal na svůj loňský breakout year, ale 976 yardů a career-high 12 TDs je něco, nad čím z nějakého důvodu spousta 12s přivírá oči. Pouze pět hráčů v historii NFL dokázalo během svých prvních tří sezón nachytat více než 29 touchdowns, které má momentálně na svém kontě Metcalf. Jen tři z této pětky to pak dokázali při menším počtu targets, což z DKje dělá jeden z nejúčinnějších deep-pass cílů v historii. Letos si více než 12 receiving TDs připsali jen MVP kandidát Cooper Kupp, Mike Evans a podle mě Offensive Rookie of the Year Ja’Marr Chase.

 Běhová hra byla po většinu roku utrpením. Sezóna Chrise Carsona díky zranění krku skončila již po čtvrtém hracím týdnu a jeho letošních 232 yards a pouhé tři touchdowny už nevylepšil. Sice s námi má smlouvu platnou ještě na jeden rok, ale nebylo by spíš lepší mít $3.43M, které by se v týmové pokladně objevily s jeho cutem? Toť otázka… Mezidobí ohraničené weeky 5 a 13 bylo poměrně katastrofální. Hrdina loňského závěru sezóny Alex Collins si připsal 373 total yards a 1 TD. Deejay Dallas těchto osm zápasů zakončil s 153 scrimmage yards a rovněž jedním touchdownem. Totální bída srovnatelná circa se zimou 1942/1943 ve Stalingradu. Vše se však změnilo s příchodem, co se rushing yards týče, pátého nejlepšího running backa všech dob. Na začátku prosince jsme z free agency vytáhli Adriana Petersona a ku podivu všech to nebyl on, kdo celou naši rushing game otočil vzhůru nohama. Jeho mentorship, o kterém se v zákulisí mluví jako o možném startu trenérské kariéry, vybičoval k životním výkonům nečekaného aktéra. Jednoznačným hrdinou závěru sezóny, ve kterém už, co se nadějí na playoff týče, vůbec o nic nešlo, se stal náš výběr prvního kola Draftu 2018 Rashaad Penny (na fotce). Možná skrz vliv Petersona, možná díky flashbacku ze San Diego State University, kde se za 2 383 total yards a 25 scrimmage touchdowns v roce 2017 stal Mountain West Conference Player of the Year a možná skrz vidinu toho, že když něco přelomového nepředvede, dost možná se v NFL už jako starter nikdy nechytne, se Penny urval ze řetězu a zapsal si výkony srovnatelné s těmi nejlepšími z nejlepších. Sezónu nakonec se 749 naběhanými yardy a šesti touchdowny k tomu zakončil jako Seahawks rushing leader. Penny měl v posledních pěti zápasech sezóny šest rushing touchdowns. V předchozích dvaatřiceti career games jich měl pět. S 6.3 rushing yards na pokus dokonce letos vyhrál celou NFL. V posledních pěti hracích týdnech sezóny je pořadí následující: 1) Rashaad Penny – 671 yards, 2) Rashaad Penny after contact – 485 yards, 3) MVP kandidát Jonathan Taylor – 463 yards. Penny se přidal k MVP Shaunu Alexandrovi jako jediný borec v historii franchise, který si připsal tři zápasy po sobě se 130+ rushing yards. Nikoliv Beast Mode, ale Rashaad Penny. Bude z tohohle nová smlouva, případně za kolik? To je pro mě osobně jedna z nejzajímavějších otázek letošní offseason.

 Také defense nehrála letos zle. Jasně, v celkových inkasovaných yardech jsme skončili až pátí od konce, tedy na 28. místě v NFL, ale s 35.4% drivů, které naše obrana dovolila přeměnit v body soupeře, jsme se umístili na děleném desátém místě. Poměrně neuvěřitelné, ale je to tak. Co se týká individuálních výkonů, na první místo nejen v mém přehledu, ale také v NFL bych zařadil linebackera Jordyna Brookse. Loňský first-round pick ukázal, že učit se od nejlepšího z nejlepších nese své ovoce. Se 184 total tackles skončil v NFL druhý a překonal Bobbyho pět let starý franchise record. Se 109 solo tackles pak pořadí celé ligy dokonce ovládl. Absolutní respekt tomuto mladíkovi, z něhož, věřím, ještě vyroste pořádné zvíře. Na děleném čtvrtém místě v rámci celé NFL pak letos s pěti interceptions skončil safety Quandre Diggs. Jeho znovupodepsání by mělo v rámci offseason priorities na PNW být velmi vysoko na seznamu. Zvlášť když by měl být po zlomenině lýtkové kosti maximálně v červnu stoprocentně fit. Jasně, taky další borci by rozhodně stáli za zmínku, ale na druhou stranu musím zmínit i opak. Od odchodu Richarda Shermana a Franka Clarka nám po čertu chybí kvalitní cornerback, respektive pass rusher. Jasně, letošních 8.5 sacks Carlose Dunlapa, respektive 6.5 sacks dvojice Darrell Taylor a Rasheem Green nejsou špatné výkony, ale mezi absolutní top hráče ligy je, žel, zařadit nemůžeme.