WEEK 12 REVIEW – SEATTLE SEAHAWKS (3-8) @ WASHINGTON FOOTBALL TEAM (5-6)

 Bijou se ve mně dvě věci. Zaprvé odpovědnost za fanclub, který vedu a vědomí, že cca 400-500 lidí otevře každý můj článek, aby si následně přečetli nejnovější informace o svém oblíbeném týmu. No a zadruhé je to absolutní nechuť týden co týden pracovat na coverage zápasu, z jehož průběhu bolí oči a z jehož výsledku puká srdce. Samozřejmě ten první pocit je silnější a tak se za tím nočním trápením pojďme poohlédnout…

 Naši Seahawks prohráli defenzivně laděnou bitvu s Washingtonem poměrem 15-17 a poprvé ve Wilson-era si tak připisujeme sezónu s osmi prohrami. Russell Wilson se po zranění prstu vrátil ani ne poloviční a vůbec poprvé v jeho desetileté kariéře si tak připisuje čtyři prohry po sobě. Ruku na srdce…tohle není náhoda, neboť to opět z velké části byl právě on, kdo nás k L dovedl. Statistiky 20/31 completions, 247 passing yards, 2 TDs a 110.6 passer rating sice vypadají sympaticky, ale je potřeba si uvědomit, že obrovská část z těchto čísel přišla až v úplně posledním drivu zápasu, ve kterém šlo o to, abychom za 139 vteřin přešli 96 yardů, skórovali touchdown, two-point conversion a dotlačili tak utkání do prodloužení. Tenhle two-minute drill jde Russovi náramně, takže jsme těch šest bodů skutečně urvali. Z následného pokusu za dva body však byla pouze interception a naše naděje na výhru v zápase a třeba i zázračný obrat sezóny tedy byly definitivně zadupány do země. A že prý ,,No more pin, time to win”… No, slibem nezarmoutíš…

 Ani náhodou to vše není jen o Wilsonovi. Na co máme v týmu zvíře jako DK Metcalf, když má za poslední tři zápasy z 20 targets jen 8 catches pro 70 yards? Je problém v jeho hlavě, v jeho rukách, v nepřesných passech quarterbacka nebo v dobré obraně soupeřů? Nevím, ale je potřeba to změnit. Jak je sakra možné, že to včera bylo 45-79 na offensive plays a jaktože se poměr time of possession zastavil na 18 ku 42 minutám? Are you kidding me?! Jak můžeme od naší obrany čekat něco víc, když 6/11 drivů skončí jako 3&out a defense nedostane šanci chytit dech a odpočinout si? Nevím, ale je potřeba to změnit. Jak se ku*vadrát stalo, že jsme se přesunuli zpět do roku 2013 a našim rushing leaderem je Russell Wilson? No oukej, to by ještě nebyla taková katastrofa, ale on se jím stal s pouhopouhými 16 rushing yards! To jako vážně? Carson a Penny jsou zranění a Collins s Dallasem si připíší 10 carries pro 18 yards?! Kde je naše running game? Kde je nějaký kreativní play calling, pane Waldron? Kde bylo před včerejším zápasem nějaké využívání tight endů? Kde je náš #4 2022 Draft pick, který by nám naše momentální výkony zajišťovaly? Kde jsou naši Seahawks, které tak milujeme? Nevím, ale je potřeba to změnit… 

 Abychom ale nebyli jen negativní, všimněme si také věcí, na nichž lze stavět a které je třeba pochválit. S trochou nadsázky se zatím letos nejlepším hráčem Seahawks jeví punter Michael Dickson. Jeho 30 punts inside 20-yd line je poměrně suverénně nejlepším číslem napříč ligou. Druhou stránkou mince je však fakt, že v letošním ročníku NFL je Dickson lídrem také v počtu 62 punts a 2 607 net punting yards (tedy včetně returnů). Tohle už však něco vypovídá spíše o našem útoku, který není schopen trávit na hřišti déle času, nežli o kvalitách našeho All-Pro puntera. Druhým nesporným pozitivem jsou výkony obrany. Dvojice Bobby Wagner a Jordyn Brooks je možná nejlepší duo linebackers napříč ligou. Bobby se 128 tackles vede celou NFL a Jordyn je se 113 tackles na děleném čtvrtém místě. Tam to ale tak nějak končí neboť D-Line se secondary na tato čísla nijak nenavazují. Našich 18 sacks je třetí nejnižší číslo v lize a 3 015 inkasovaných passing yards nás řadí na čtvrté místo od konce tabulky. Jo, je fakt, že Jamal Adams ve třech utkáních zachytil dvě interceptions, ale to samo o sobě jednoduše nestačí. Nakonec však ve včerejším zápase najděme pozitivum také v tom slova smyslu, že i nejzarytější fotbaloví fans se učí celý život. Já se čerstvě přiučil, že interception hozená při two-point try není ve statistikách quarterbacka nijak vedena. Někteří z vás se zase až dnes v noci dozvěděli, že zblokovaný extra point vrácený returnem do endzone soupeře je hodnocen dvěma, a ne šesti body. Velký KLOBOUČEK za ten sprint 126kilového Rasheema Greena (na fotce), během něhož dosáhl rychlosti 29.6 km/h! Jednalo se o nejrychlejší běh defensive linemana s míčem v celé NFL od září 2019! Tak jsme teda zase o něco chytřejší, ale za tohle si W nepořídíme, že jo…

 Nenechte mě v tom samotného a podělte se o své postřehy a rozbory nočního zápasu. Co na to říkáte? Jakým způsobem se můžeme odrazit ode dna? Co je ten kýžený turning point, kterého je třeba co nejdříve dosáhnout? Jakých změn se po sezóně dočkáme? Odejde Russell Wilson, Pete Carroll, John Schneider, Bobby Wagner, Chris Carson nebo snad všichni najednou? Dejte vědět. Jménem československého fanclubu Seattlu Seahawks děkuji všem fans, kteří nenaskakují na bandwagon. Tohle jsou extrémně těžké časy a v nich nás náš tým potřebuje dvojnásob…