WEEK 1 REVIEW – DENVER BRONCOS (0-1) @ SEATTLE SEAHAWKS (1-0)

 Je to fotbal, míč je šišatý a stát se může úplně cokoliv. Asi tolik bych vzkázal všem, kdo v různých podcastech, článcích a previews prvního hracího týdne věnovali zápasu Broncos versus Seahawks sotva tolik vteřin či řádků, aby se všichni navzájem stihli ujistit v tom, že jsme největšími outsidery weeku 1 a že nemá smysl se u této chystané demolice Seahawks vedené Russellem Wilsonem nijak dlouze zdržovat. Opak se stal pravdou! Po divácky atraktivním zápase, z něhož se během šedesáti minut nikdy nestala two-score game, vyhráli naši Hawks nad Denverem 17-16 a připisujeme si tak první win sezóny, o níž zlí jazykové tvrdili, že pokud má někdo šanci na record 0-17, jsme to právě my.

 Geno! Geno! Geno! Tak přesně tohle skandování jsme mohli z tribun po střechu naplněného Lumen Field slyšet nesčetněkrát, a to po dobu celého večera. Poprvé od roku 2014 se Smith postavil při season opening kickoffu za centera a bylo vidět, že v uplynulých pěti letech se učil jen od těch nejlepších, když kryl záda třem budoucím Hall of Famers – Eli Manningovi, Philipu Riversovi a poslední tři roky Russellu Wilsonovi. Že to bude jeho den, šlo ve vzduchu cítit už od samotného začátku, protože ze zápasu uplynulo dlouhých 26 minut do doby, kdy si připsal svou první incompletion. Když však u něj v poločase svítila čísla v podobě 17/18 zkompletovaných, 164 yards, 2 TD a passer rating 141.7, tak nejen že to v tom nejlepším slova smyslu šokovalo snad všechny 12s na celém světě, ale Broncos už v tu chvíli velmi dobře věděli, že mají problém. V druhé půli už sice Geno přidal jen 6/10 pro 31 yardů, ale ve spolupráci s obranou, která vždy v nejdůležitějších chvílích skvěle zatáhla za záchrannou brzdu, to stačilo na Smithovo možná nejcennější vítězství v jeho dosavadní kariéře.

 Jediné dva touchdowny zápasu si v našich barvách připsali tight ends Will Dissly a Colby Parkinson, kteří se stali leading receivery tohoto utkání, když si zapsali shodné statistiky v podobě 43 yards a 1 TD. Na účtu DK Metcalfa sice můžeme najít na první pohled nijak neoslňujících 36 yards, ale když člověk řekne “A”, musí říct i “B”. DK chytil všech 7 passů, které na něj mířily. A že to byly mnohdy catche v takovém obležení hráčů v bílém, že udržet míč vyžadovalo disponovat přesně těmi 106ti kily svalů, které DK náhodou má. Abych však řekl i to “C”, tak fumble, který vyústil v turnover, si při své snaze máváním rukama urvat ještě nějaký ten yard navíc, mohl Metcalf ušetřit. Věřme, že za něj dostal v šatně vyčiněno a že už se tak laksní držení míče v jeho podání opakovat nebude. No a když v druhé polovině utkání přestala být passová hra efektivní, míč dostal Rashaad Penny, který vždy urval tolik potřebný first down a večer zakončil s 12ti běhy pro 60 yardů.

 Jak už jsem zmínil výše, nebýt naší obrany, výhra by se v tomto utkání rodila jen horko těžko. Velkou roli na konečném výsledku hrál fakt, že jsme hned dvakrát po forced fumblu získali míč až za vlastní 5-yd line, což se někomu v NFL povedlo naposledy před dlouhými 13ti lety. Jordyn Brooks si vzpomněl na svého učitele Bobbyho stal se leading tacklerem s 12ti skládkami. Výborně hrál také druhý linebacker Cody Barton, jehož 10 tackles, 2 tackles for loss, 1 sack a 1 QB hit příjemně překvapily nejednoho z nás. Za mě byl Cody jeden z nejstěžejnějších pilířů, na němž naše včerejší výhra stála. Skvěle hrála také letošní nová tvář v našem kádru, jíž je pass rusher Uchenna Nwosu. Ten nasbíral 7 tackles, 1 tackle for loss, 1 sack, 2 QB hity a 1 pass defended a byl jedním z hlavních faktorů toho, proč se ve tváři Wilsona několikrát zrcadlila bezmoc a těžké časy, které v průběhu celého večera opakovaně zažíval. Takto bych mohl postupně vyjmenovat prakticky polovinu naší obranné sestavy, ale zmíním ještě jednoho borce. Ke čtyřem tackles, jednomu tackle for loss a zblokovanému passu přidal během necelých pěti minut dvě velmi cenné fumble recoveries cornerback Michael Jackson (na fotce). Byl tedy ve správný čas na správném místě, což se o jiném Michaelu Jacksonovi a jeho večerních dýchancích na ranči Neverland říct úplně nedá. Hořkou pachuť naší výhry pak působí zranění safetyho Jamala Adamse. Ten si při blitzování Wilsona během druhé čtvrtiny poranil koleno a bohužel to vypadá, že jej toto vážné zranění vyřadí ze hry na poměrně dlouhou dobu. Pokud to nebude do konce sezóny, řekl bych, že to bude výhra…

 Potvrdilo se, co jsem zmiňoval v preview a co není žádným tajemstvím – 12th Man byl neskutečný!!! Takový bordel, který včera panoval na Lumen Field, to by vyléčilo i hluchého… Russ byl hned před kickoffem přivítán tak hlasitým bučením, že pocit, že v Seattlu už není tak úplně vítán, se mu musel vrýt hluboko pod kůži. Během zápasu stáli 12s téměř za polovinou flagů, kterými byli Broncos obdarováni. Hluk fanoušků způsobil hned čtyřikrát false start, jeden delay of game a jeden předčasně vybraný timeout jako bonus. Krása! No a ten ohlušující rámus během 64-yd FG pokusu Bradona McManuse, kterým se 20 vteřin před vypršením časomíry snažil zvrátit zápas na stranu Denveru? To byla jednoduše pastva pro ucho, oko i duši. Nikdo by nikdy neměl podceňovat sílu 12s! Nikdo! Nikdy! Mimochodem pokud máte po včerejší noci problém se sousedy skrz rušení nočního klidu, tohle jim klidně odcitujte a řvouce jako při třetím downu s klidem zabouchněte dveře.

 Tím, že jsme překvapili většinu fotbalového světa, rovněž pokračujeme v budování nejednoho úctyhodného rekordu. Chtělo by se říct, že bychom měli nastupovat jen a výhradně v neonově zelených dresech. Action green record jsme totiž vylepšili na 8-1. Kdyby ty noční zápasy nebyly pro středoevropany časově tak ubíjející, chtělo by se rovněž říct, že bychom týden co týden měli hrát pouze Monday Night Football. Seahawks totiž mají suverénně nejlepší MNF winning percentage v rámci celé ligy. Náš record 29-12 dělá winning percentage .707, přičemž pouze další tři týmy mají nad .600 a nejblíže za námi jsou Pittsburgh Steelers s .634. V neposlední řadě by se chtělo říci, že bychom season opening kickoff měli hrát výhradně v Seattlu, neboť když jsme na Pacific Northwest v prvním hracím týdnu naposledy prohráli, psal se rok 1999. Pro kontext lze doplnit, že třeba takový Charles Cross spatřil světlo světa až o téměř rok a čtvrt později. Jo, to už je ale pořádná doba. Jo a taky vedeme NFC West, jelikož Rams, Cardinals i 49ers prohráli…

 Závěrem musím poděkovat všem, kdo jste u toho v noci byli. Za ty roky se naše počty u nočních zápasů výrazně navýšily, což je pro mě osobně neskutečná odměna a příslib toho, že počty 12s v našich končinách jen rostou. Jako odměnu za první review sezóny mi zas do komentářů klasicky naservírujte své dojmy a postřehy a proberte zápas skrz naskrz. Co říkáte na to noční představení? Jak se vám herní projev našich Seahawks líbil? Ať ty komentáře shoří!!!

GO HAWKS!!!