WEEK 12 REVIEW – CARDINALS (6-5) @ SEAHAWKS (6-5)

 Nejsem si jistý, jak velké procento z Vás je na tom podobně, ale já tenhle typ zápasu miluju! Upozorňoval jsem, že v utkáních s Cardinals se historicky děly různé šílenosti a že se jich klidně můžeme dočkat znova. No a ba že jo! Elektrizující atmosféra kapkami zkrápěného Lumen Fieldu, která v průběhu večera často připomínala lednovou playoff game a na trávníku k vidění totální defenzivní slugfest dvou sympaticky hrajících týmů, jež se hlava nehlava bijí o první místo v divizi a s tím i průběžný postseason spot. Tak to byla ve zkratce NFC West ptačí řežba mezi domácími Seahawks a hosty z Arizony. Vydřené a po právu zasloužené W však nakonec po low-score výhře 16-6 zůstává v Seattlu a tým se tak s pozitivním recordem posouvá až na #3 seed v celé konferenci, zatímco skleslí Cardinals odletěli zpět do pouště, kde za dva týdny budou doufat v úspěšnou odvetu.

 Jak už bylo řečeno a pokud jste viděli aspoň minutu včerejšího utkání, tak jak jste si jistě i Vy sami mohli velmi dobře všimnout, včerejšek byl mnohem víc o obranách, nežli o útocích jednotlivých týmů. Přesto však na úvod zmíním pár povedených ofenzivních statistik. Útok Seahawks strávil na hřišti přes 33 minut, k čemuž výrazně přispěly dva drivy v závěru utkání, o nichž by se, až na ten Genův riskantně hozený pick, dalo hovořit jako o chirurgicky přesných. Geno během nich s precizností opraváře švýcarských hodinek zahrál 24 plays, tým pod jeho vedením nastřádal 122 yardů a hlavně, což bylo ze všeho nejdůležitější, vyžvýkali jsme z časomíry celých 13 minut a 19 vteřin, čímž byl zoufalý útok Cardinals donucen pouze sedět a kousajíc si nehty čekat na zázrak, který však nikdy nepřišel. Smith nakonec zakončil večer se solidními statistikami v podobě 22/31 completions pro 254 yards, TD, INT a passer rating 92.7. O jediný útočný touchdown utkání se postaral pass Smith to Smith-Njigba. Právě Jaxon Smith-Njigba se s 6 receptions pro 77 yards a TD stal naším nejlepším receiverem zápasu, zatímco Ken Walker se s 16 carries pro 41 yards opět nepostaral o žádnou hitparádu, avšak ve včerejším, specificky laděném utkání, to bylo plně dostačující. 

 Absolutní hitparádu, a to zralou hned na přední příčky světových žebříčků, však předvedla naše defense. Ta Arizoně povolila vstřelit pouze dva field goaly, Cardinals dostali šanci proměnit jen 3/13 třetích a čtvrtých downů a jejich leading rushera jsme při jeho sedmi pokusech odměnili ziskem pouhopouhých osmi yardů. Naopak naše obrana si připsala pick-six, 5 sacků, 5 tacklů pro ztrátu, 7 zblokovaných passů a 6 QB hitů, což, pokud jste se v těch informacích a číslech ztratili, lze shrnout jediným slovem – masakr. Když se pak podíváme na jednotlivé části naší sestavy pod větším drobnohledem, nešlo si nevšimnout, že kolem line of scrimmage se ozývalo pěkně nebezpečné MŇAAAU. Defensive end Leonard Williams (na fotce uprostřed) zvaný Big Cat předvedl jeden z nejdominantnějších individuálních obranných výkonů, jakého jsme byli v podání hráče Seahawks svědky za hodně dlouhou dobu a nebojím se říct, že si rovněž rozhodně hlasitě řekl o ocenění NFC Defensive Player of the Week, když nasbíral 2.5 sacks, 6 total tackles, 3 solo tackles, 3 tackles for loss, pass defended a 4 QB hits. Investice v podobě loňského poslání druhého a pátého kola Draftu do New Yorku Giants výměnou právě za Willamse se včera zpětně jevila jako moc dobrý nápad. Totální dominanci na line of scrimmage doplnilo naše zbrusu nové duo linebackerů Tyrice Knight (sack, 9 total tackles, 5 solo tackles, tackle for loss, QB hit) a  Ernest Jones IV (10 total tackles, 5 solo tackles), které si v defenzivním schématu pod vedením “v Baltimoru odkojeného” Mika Macdonalda začíná sedat jako hrdel na prnec. Také vzadu však naše obrana hrála skvěle. V preview zmiňovaní Witherspoon, Woolen i Love odehráli dobrý zápas, avšak druhým individuálním hrdinou utkání se po Williamsovi beze sporu stal safety Coby Bryant. Ten přitom v prvních šesti týdnech sezóny vůbec nebyl ani v základní sestavě mužstva. Včera však předvedl 6 tackles (všechny solo), zblokoval přihrávku a za přispění Spoonovy mimozemské pressure pak jeden pass také zachytil a donesl jej až pro 69-yd dlouhý pick-six, který ve třetí čtvrtině vyrovnané, zákopové bitvy definitivně překlopil momentum utkání na naši stranu. Vše nakonec Bryant, držíc si to nejcennější, co má, zakončil stylovou oslavou po vzoru Lynchova legendárního Beast Quake skoku do endzone. V kostce to nakonec na pozápasové tiskové konferenci hezky shrnul Riq Woolen, jenž se jasně vyjádřil v tom slova smyslu, že onen interception return byl boží hlavně v tom, že všichni na hřišti cítili, jako by onen play zahráli oni sami, protože všem je upřímně jedno, kdo za tou či onou big play stojí a kdo takříkajíc slízne smetánku, neboť všichni chtějí pouze vyhrávat a navzájem vidět vítězit jeden druhého.

 Orlovci zkrátka rozcupovali Kardinály na kusy, pohodili je na déšť a nelítostně od nich do svého držení převzali průběžné divizní vedení. Jak hodnotíte včerejší týmový výkon? Kdo ve Vašich očích zazářil a při pohledu na koho si naopak jeho pozicí nejste jistí? A kam vlastně tenhle tým vůbec míří? Budeme se plácat ve vyrovnané divizi a budeme rádi za každou další výhru nebo jsme snad fakt tým v kategorii “for real” a celá liga by si na nás ještě měla dávat pořádného bacha? Podělte se o své pojmy a dojmy v komentářích a dej odpočinout hlasivkám, neboť sezóna, a společně s ní ani naše povinnost hnát náš tým pěkně nahlas za každým dalším W, ještě neskončila.

 SEA!!! HAWKS!!!