WEEK 14 REVIEW – SEAHAWKS (8-5) @ CARDINALS (6-7) 

 Kdybych se Vás ještě v sobotu zeptal, zda je pravděpodobnější, že zápas Seahawks bude zas kardio do posledních vteřin, nebo jestli padne Asadův režim v Sýrii, asi byste nezvolili tu druhou možnost, že ne? No, zázraky se ale dějí, hlavně ve Vánočním čase, neboť naši milí modrozelení chlapci nám přichystali relativně pohodový a hlavně herně i divácky atraktivní podívanou, která byla více méně rozhodnuta ještě před two-minute warning, což se optikou 12s může jevit jako úkaz svou vzácností se blížící třeba úplnému zatmění Slunce… Seattle porazil Arizonu již posedmé v řadě, po výhře 30-18 se díky head-to-head tie-breakeru dostáváme čtyři týdny před koncem regular season de facto na jen stěží dohnatelný třízápasový rozdíl před Cardinals, které tím pravděpodobně připravujeme o účast v playoff. Do toho všeho bylo sluníčko, přes 30 stupňů ve stínu… No, řekněte sami, dokážete si představit lepší prosincovou holubí grilovačku?

 Seahawks předvedli asi nejkomplexnější výkon celého roku, jelikož bychom se museli skutečně hodně snažit, abychom odhalili pozici či konkrétního hráče, kde by nás včera nějak očividně tlačila bota a ani tak by se nám to nejspíš nepovedlo. Kde bych měl jen začít… No, jednotlivé články naší ofenzivní mašinérie fungovaly, jak také fungovat měly, ale nelze opomenout, že ačkoliv i tentokrát bychom mohli o určitém individuálu referovat jako o hlavním hrdinovi, skutečných hlavních hrdinů byla pro tentokrát doslova více než tuna. Offensive line ve složení Abe Lucas, Sataoa Laumea, Olu Oluwatimi, Laken Tomlinson a Charles Cross (na fotce zleva) předvedla nejlepší výkon sezóny. Borci po celý večer rozdávali klíčové bloky tam, kde bylo potřeba, a to i při klíčových scoring situations. Smetanu za výkon této jednotky drobečků, která obraně Arizony povolila přesně 0 sacků, 2 QB hity a 4 tackly pro ztrátu yardů, slízl mimojiné také jejich šéf. Kdybyste nevěděli, tak offensive line coach Scott Huff, který si v šatně po zápase vysloužil jeden z game balls rozdávaných nejužitečnějším členům týmu, je kluk od Huskies, což dává smysl. Skutečně, jedná se o jeho první rok v NFL a předchozích 7 sezón strávil jen o pár kilometrů severněji ve službách college football týmu Washington Huskies, kde zastával rovněž funkci trenéra O-line. Kromě Huffa bych pak zmínil ještě, a udělal to také coach Mike Macdonald, že skvělou práci odvedl rovněž offensive coordinator Ryan Grubb. Komplexní a nápaditý playcalling, pohoda a ladnost sršící z týmu při každém jednom snap, exekuce kritických plays v klíčových situacích – to vše mělo včera zatím nejblíže k perspektivně vyhlížejícímu, mladému týmu plnému velkých očekávání od let budoucích, který si většina z nás poslední zhruba tři roky přeje z našich Seahawks mít a který jsme letos v této formě zatím neměli tu možnost vidět…

 Kdybychom přecejen měli zabrousit ke konkrétním lidem, což zcela opomenout nelze, jedno jméno se nad ostatní tyčí jako Mount Rainier nad Seattlem. Už rok či dva někteří zlí jazykové nazývají našeho RB #2 jmény jako Mr. Zero Yard či Free Agent RB. Včera však musel Zach Charbonnet vzít tíhu rushing offense na svá záda a jako týmová jednička, respektive náhrada za zraněného Kennetha Walkera, se předvedl v takové parádě, že mi to až chvilkama připomínalo dominanci dříve také zatracovaného Rashaada Pennyho ze závěru ročníku 2021. Charbonnet totiž díky skvěle připravému gameplanu a ještě lépe hrající offensive line předvedl nejlepší výkon své dosavadní kariéry, když se jeho čísla zastavila na 22 bězích pro 134 yardech a TD, přičemž dalších team-high 7 catchů pro 59 yardů přidal po hře vzduchem. Krása střídala nádheru, když Seahawks předvedli season-best 176 rushing yards pro 5.7 yardů na běh, které s devíti touches pro 45 yards podpořil další mladý running back Kenny McIntosh. No a když se zrovna neběhalo, quarterback Geno Smith se o svůj tým jako správný lídr postaral. Jeho chirurgicky efektivní výkon v podobě 24/30 (80 % !!!) completions pro 233 yards, TD a passer rating 110.1 byl totiž pro dosažení letošní druhé a celkově v pořadí již sedmé výhry proti Arizoně více než dostatečný. Hlavním terčem jeho přihrávek pak byla (opět, znova a díky Bohu za to) naše budoucnost na této pozici, wide receiver Jaxon Smith-Njigba. Ten utkání zakončil s 5 zachycenými míči pro 82 yardů a touchdown, přičemž s celkovými 911 receiving yards aktuálně zaparkoval už na pátém místě letošních NFL tabulek. No a obrana, ta naše obrana… To byla prostě radost pohledět. Jako by před měsícem povolily nějaké řetězy, které celý tým svazují a ta lehkost a zároveň tvrdost hry v podání naší defense je vyloženě balzámem na oči i duši. Linebacker Ernest Jones a cornerback Coby Bryant zachytili po jedné interception, linebacker Tyrice Knight si připsal team-best 12 total tackles a 2 zblokované passy a kdybych minimálně nezmínil jména jako Riq, Love, Spoon, Big Cat či také Rayshawn Jenkins, tento článek by asi nebyl úplně kompletní. Třešnička na dortu v podobě bezchybného kickera Jasona Myerse s 3/3 FG a 3/3 PAT, či australského puntera Michaela Dicksona, který napříč problémům se zády předvedl nohu silnou jak klokan, když si připsal skvělý punt average 53 yards a 4/5 puntů poslaných inside 20-yd line soupeře, už jen hezky uzavřela večer, který netradičně nekončil na kardiologii, ale sladkými sny před dnešním Victory Monday.

 Seattle slaví čtvrtou výhru v řadě a tým i s celou fanbase jsou takříkajíc na koni. Osobně cítím podobnou euforii a míru optimismu, jako když jsme byli ke konci září neporaženi s recordem 3-0, akorát tehdy se ve vzduchu vznášely otázky typu co přijde, až narazíme na skutečně silné soupeře, zatímco teď je ten hype podpořen skutečností, že se naše mužstvo sehrálo a vyvinulo v něco, co začíná silně připomínat skutečně konkurenceschopný tým. Seahawks vedou NFC West, ale díky výhře Los Angeles Rams nad Buffalem Bills si právě před LA, s nimiž budeme ve weeku 18 uzavírat základní část letošní sezóny, držíme jen těsný jednozápasový náskok. O další výhru pozadu jsou pak právě poražení Cardinals a také San Francisco 49ers, kteří si naopak s Chicagem Bears poradili s takovým přehledem, že z nich na trávníku prakticky udělali jedenáctičlenné jednotky Medvídků Pú. NFC West má k nějakému rozhodnutému stavu ještě poměrně daleko, ale jisté je, že jednak to před pár týdny bylo ještě o něco vyrovanější a také že tým, který se od té doby oddělil a prozatím uhnízdil na špici, jsou Orlovci z Pacifického severozápadu a nikdo jiný. Šance na takový #7 seed v NFC je pro nás, díky relativně špatnému recordu, nejspíš zapovězena, tudíž je třeba se soustředit na divizní vítězství a možnost jako #3 nebo #4 seed tým odehrát konferenční Wild Card Game v domácím prostředí. Tak let’s gooo Seahawks, máte na to! A let’s gooo, 12s, my zas máme na to, abychom je tam silou našich srdcí a hlasivek dohnali! 

 Co říkáš na právě odehrané utkání čtrnáctého hracího týdne? Líbil se Ti výkon našich borců? Nebo bych se snad měl spíše zeptat, zda jsme podle Tebe hráli dobře či nad míru výtečně? Budu rád, když se v komentářích klasicky pár slovy připojíš a podělíš se o své dojmy a pocity z oné pouštní holubí grilovačky. Kdo zazářil? Kdo chyboval? Našel se vůbec někdo takový? Čeho zajímavého sis všimnul/a, respektive nad čím jsi v průběhu utkání či po něm uvažoval/a? Syp to z rukávu, lij to ze srdce, nech své prsty splašit se na klávesnici, ale hlavně, a to je to nejdůležitější, pořádně tu aktuální situaci okolo týmu ze Seattlu vyhajpuj a namotej do toho od sousedů přes babičku až po kolegy z práce úplně všechny!!!

SEA!!! HAWKS!!!