WEEK 15 REVIEW – PACKERS (10-4) @ SEAHAWKS (8-6) 

 Zdá se to jen mně nebo je to vážně tak,  že kdykoliv za posledních pár let ve dvě hodiny v noci vstanu a jdu jak vyoraná myš fandit našim borcům, prohrajeme…? A historie se opakovala. Znova a ve velkém… Jako bychom snad definitivně přišli o ono primetime kouzlo, jimiž byli Seahawks v poslední dekádě či patnácti letech pověstní. Tentokrát to však bylo ještě o kus horší, víc frustrující, smutnější a prostě k pos*ání. Prohra 13-30 nás po jednoznačném průběhu utkání neposunula o krok, ale minimálně o dva či tři kroky opačným směrem, než ukazuje směrovka s nápisem “playoff” a i když ještě rozhodně není všem dnům konec, kéž by to byl jen výsledek samotného utkání, který momentálně 12s a celou naši franchise trápí…

 Znáte to okřídlené heslo bývalého trenéra Peta Carrolla o tom, zda umíme vyhrát zápas v první, druhé, třetí a čtvrté čtvrtině, respektive v prodloužení, že jo? No, tak to většinou platí jen když nevstoupíme do utkání s tím, že hrajeme úplnou tužku, že se zraněním kolene odstoupí starting center, že soupeř skóruje ze všech possessions prvního poločasu a že na začátku toho druhého se nám při vším tom dohánění ztráty, která však vzhledem k našim výkonům byla po celou dobu prakticky nedohnatelná, nezraní starting quarterback, s jehož vzestupy a pády se nejen během tohoto střetnutí, ale i posledních několika sezón velkou měrou pojí samotný úspěch či neúspěch našeho útoku, potažmo celého týmu. Bohužel, to všechno se stalo. A kdyby jen to… Ohledně závažnosti zranění kolen quarterbacka Geno Smithe a centera Olu Oluwatimiho nám více prozradí až podrobnější zdravotní testy během dnešního dne, ale myslím, že budu mluvit za většinu 12s, když budu tvrdit něco v tom smyslu, že zvlášť při dlouhodobějším Genově zranění se naše šance na potenciální úspěch v tomto roce rapidně snižují. Poté, co se včera za kormidlem objevil Sam Howell, který nakonec za 22 minut utkání naházel téměř shodný počet yardů s tím, kolik jich ztratil během jeho čtyř sacků, to tak nějak ani jinak cítit nejde. Výkon Howella, který loni v dresu Commanders vedl celou NFL v počtu hozených picků, se nakonec zastavil na tristních statistikách 5/14 completions pro 24 yards a interception. Pravdou ale je, že Geno předtím taky hodil pick, navíc velmi bolestný v endzone Packers, a s třinácti kousky je letos v lize třetí. Navíc jeho věk doplněný o nejistotu kolem aktuálního zranění a okořeněný Howellovým First-Team All-Shit představením dává příležitost k mnohem hlasitějšímu vznášení otázek ohledně celkové budoucnosti tohoto nejdůležitějšího týmového článku v blízké budoucnosti. Domnívám se, že můžu bez okolků říct, že Seahawks potřebují a v řádu maximálně pár let si budou muset najít nového starting quarterbacka, pod jehož vedením se zase budeme moci spolehnout na to, že když už se třeba naše obrana po prospaném úvodu probudí a začne zase hrát na úrovni svých fakt dost dobrých výkonů z posledních týdnů, tak útok zabere a využije svých útočných zbraní, nikoliv, že každý útočný drive bude totální martyrium.

 Další věc je třeba naše offensive line, kde včera takoví Laken Tomlinson či Sataoa Laumea byli místy asi tak pohybliví a v blokování užiteční asi jako van Goghova olejomalba nebo dopravní kužel. Navíc když na Oluwatimiho místo nastoupil Jalen Sundell, musím se přiznat, že jsem se jako 12 Man tak trošku zastyděl, protože jsem o existenci tohoto undrafted rookieho dosud neměl ani ponětí. Aktuálně si tedy ani netroufám tvrdit, jak a zda vůbec je schopen Oluho nahradit. Každopádně s výkonem naší O-line souvisely také další věci. Třeba celkový poměr 7-0 na sacky, jimiž Packers ovládli hru line of scrimmage. Když se týmy na míči vystřídaly, nebylo to o moc lepší, neboť jejich running back Josh Jacobs si z naší běhové obrany dělal vyloženě ementál. Teda alespoň v úvodu zápasu. Jak je možné, že v průběhu prvních dvou drivů naběhal 84 yardů, zatímco ve zbytku utkání přidal už jen dalších 10? Na vysvětlení této černé magie a nekonzistence našeho týmu jsou mé znalosti krátké. Když už jsme se dotkli toho ementálu, je vyloženě nechutné, kolik season ticket holders je schopno za 30 stříbrných prodat svůj lístek na finančně nejvýnosnější zápas roku někomu se sýrem na hlavě. Nevím, zda lze takové lidi vůbec nazývat pravými fans Seahawks, neboť to hlasité skandování Go Pack Go bylo hanebné. Co však vím naprosto jistě, je skutečnost, že cornerback Riq Woolen, který byl ve své nováčkovské sezóně tak trochu obrán o cenu NFL Defensive Rookie of the Year, si na svou novou smlouvu ještě chvilku počká. Včera v největším zápase roku vlál jak hadr ve větru, jeho coverage byla často vyloženě příšerná a třeba 7 bodů Packers, jimiž na konci první půle zvýšili na 3-20 v náš neprospěch, jde vyloženě na vrub Riqovy školácké defensive pass interference. Další část týmu, defensive line, respektive náš pass rush, byl taky efektivní asi jako já dnes v šest hodin ráno. Ostatně když naše 2 tackles for loss, 6 QB hits a 1 pass defended porovnáme se statistikami Green Bay v podobě 7 sacks, 10 TFL, 12 QB hits, 7 PD a 2 vyprodukované a následně zachycené INT, není třeba dodávat nic víc. Odstavec snad už jen uzavřu týmovými čísly jako jsou 4/13 proměněné třetí downy či 5 flagů pro 108 penalty yards. Neodpustím si také poznámky, že jsme byli na míči o 6 minut méně než soupeř, že jsme prohráli 14-21 na první downy, 208-369 na celkové offense yardy nebo propastně 3.7 ku 6.0 na yards per play a jdu dál mlátit hlavou o zeď, protože to je asi to jediné, co mi dnes dává smysl…

 Popravdě jsem dlouhou dobu uvažoval nad tím, čí fotku dnes k článku připojím. Pravidelně se snažím, aby na ní byl někdo, kdo za nás předvedl dobrý výkon nebo alespoň větším či menším způsobem ovlivnil podobu konečného výsledku. Ačkoliv věcí, které se nepovedly, na které můžeme být právem naštvaní a přejeme si na ně co nejrychleji zapomenout, bylo v noci daleko víc, určitě se najdou i optimistické střípky, do nichž můžeme vkládat naději, že když se za týden či dva spojí i s dalšími, v tomto týdnu nenalezenými částmi celé skládačky, budeme zase schopni dát dohromady něco hezkého. Pravdou je, že Jaxon Smith-Njigba je naše budoucnost na pozici wide receivera a poté, co zápas zakončil s team-high čísly 10 receptions pro 83 yards, a také díky pozornosti, kterou na sebe dokáže strhnout jeho “velký brácha” DK Metcalf, je nyní už jen 6 yardů vzdálen od své první 1000 receiving yard season. Running back Zach Charbonnet pak sice nepředvedl takovou hitparádu jako minulý týden, ale jeho 9 touches pro 66 yardů a nakonec i zasloužený rushing TD byly sympatické. Absolutní offseason prioritou by mělo pro tým být prodloužení kontraktu s linebackerem Ernestem Jonesem, který včera předvedl team-high 9 total tackles a nádherný forced fumble vedoucí k turnoveru. Všechny z nich však známe, a tak je oním člověkem nakonec wide receiver Jaelon Darden (na fotce uprostřed), o němž toho asi většina z Vás zrovna moc neví. Není divu. Tento fourth-round pick Buccaneers z roku 2021 k nám přes Browns a waivers listinu přišel teprve před necelými dvěma týdny. Jeho nočních 8 returnů pro 184 yardů s nejdelším 37-yd kick returnem však nakonec patřilo k tomu nejlepšímu, co ve vší té bídě vůbec šlo nalézt. 

 Jak události dnešní noci hodnotíš Ty osobně? Pro koho nebo co najdeš vlídná slova a na kom naopak nenecháš nit suchou? Kam tento tým míří v horizontu týdnů, měsíců či let? Jak vidíš budoucnost Gena, Seahawks s Genem či bez Gena nebo další roky včera jasně se prezentujícího Sama Howella? Kdo nám zápas prohrál a kdo se snažil to zvrátit? Debatujte jako vždy v komentářích. Každopádně nepropadejme panice, neboť není konec, dokud není konec a Seahawks se o svůj letošní osud ještě jistě pořádně poperou. Držme pěsti!