WEEK 15 REVIEW – SAN FRANCISCO 49ERS (10-4) @ SEATTLE SEAHAWKS (7-7)

 Oproti utkání z minulého týdne, v němž jsme podlehli jednomu z nejhorších týmů ligy z Caroliny, jsme tentokrát stáli tváří v tvář favorizovaným divizním rivalům ze San Francisca. To by mohlo některé z nás přimět myslet si, že taková prohra bolí méně, ale to bychom se chovali asi jako ten meme pes, který pije šálek čaje uprostřed hořícího obýváku. Jisté je, že 49ers se po třech letech znovu stávají NFC West Divisional Champions a znova se tak stalo díky výsledku zápasu hraném v Seattlu, tentokrát v poměru 13-21. Díky tomu se naše naděje na účast v playoff propadly na poměrně nekomfortních 34%. Cesta, kterou jsme během nočního střetnutí museli ujít, si ruku v ruce s přibývajícími zraněními žádá konstatování, že kromě fandění našim Seahawks se dostáváme do fáze sezóny, kdy je nutné zároveň fandit všem soupeřům nastupujícím zejména proti Commanders, Giants a Lions. Právě mezi námi, Washingtonem, New Yorkem a Detroitem se totiž nejspíš rozhodne o obsazení dvojice Wild Card spotů, které jsou ještě reálně k mání.

 Napříč faktu, že náš útok nedokázal nejlepší ligové obraně San Francisca čelit zrovna efektivně, jsme ještě během two-minute warning první půle mohli být ohledně budoucího vývoje zápasu poměrně optimističtí. Ve čtyřech z úvodních pěti drivů jsme totiž 49ers donutili puntovat a obávané duo George Kittle a Christian McCaffrey tak bylo nuceno nečinně postávat na sideline, kde včera teplota dosahovala sotva ke třem stupňům Celsia. Následně se však zápas zlomil. Abych vám pravdu řekl, nevybavím si zápas, v němž by o výhře či prohře našich Hawks rozhodovalo tak málo kritických okamžiků natěsnaných do tak krátkého časového úseku. Z utkání, v němž jsme sice tahali za kratší konec provazu, ale v kterém se v poločasové pauze mohlo jít do šaten klidně za stavu 6-7, ne-li 10-7 v náš prospěch, se stal horor, během něhož se mezi 29. a 31. minutou zápasu veškeré naše naděje na divizní titul rozplynuly jako pára nad hrncem. Jak jsem dříve uvedl, těsně před půlí jsme byli na míči a poslední slovo první třicetiminutovky jsme tak měli mít my. Série událostí začínající ztraceným fumblem Travise Homera, který o dva playe později skončil skórováním McCaffreyho, big 39-yd kickoff return na úvod druhé půle a následná 54-yd bomba Brocka Purdyho do náruče George Kittla však plamínek naděje na naši výhru ve včerejším střetnutí více méně uhasily. Od té doby to byl už jen marný boj s větrnými mlýny, které lze nejlépe shrnout asi faktem, že zatímco naše obrana povolila San Franciscu 4.5 yards na play, tak na druhé straně bychom inkasovali 6.2 yardů na play. To a pouze 4/13 proměněných třetích downů na naší straně jsou podle mě krásně vypovídající statistiky utkání, které ukazují to hlavní, co se včera na Lumen Field dělo…

 Defensive tackle Al Woods už skoro dva týdny netrénuje s poraněnou achilovkou a do včerejšího zápasu jsme tedy vstupovali bez naprosto stěžejní postavy naší defensive line. Na jeho místo nastoupil Bryan Mone, který je s námi od roku 2019, kdy bez povšimnutí propadl pořadím celého Draftu. Mone za nás od té doby během všech čtyř dosavadních sezón vždy nastoupil k 30-38% defensive snaps, takže ačkoliv se po většinu roku může zdát neviditelným, je velmi důležitou součástí naši širší sestavy hráčů, které můžeme na hřišti rotovat. Včera si však na konci první půle přetrhl vazy v levém koleni a když jsme jej poté, co nebyl ani v nejmenším schopen na svou nohu našlápnout, viděli odjíždět ze hřiště na vozíku pro zraněné, bylo jasné, že ve zbytku sezóny s ním již nemůžeme počítat. Achjo, další citelná ztráta pro naši už tak podprůměrnou defensive line… No, ale vyloženě k pos*ání je, že to není vše. V posledním drivu, kdy jsme se neúspěšně snažili vrátit do včerejšího zápasu, si náš leading receiver Tyler Lockett přivodil zlomeninu prstu. Head coach Pete Carroll konstatoval, že svou povahou je to zlomenina podobná té, kterou utržila Pennyho noha, tedy podélně prasklá kost, což si nejspíše vyžádá operaci. Carroll se na pozápasové tiskové konferenci snažil být optimistický a tvrdil, že doufá v to, že Lockett zasáhne do posledních dvou utkání sezóny. Avšak jak si asi každý z nás dokáže představit, i kdyby se ještě v této sezóně na hřišti skutečně objevil, zlomený prst je u borce, kterého živí chytání míčů, dosti významným problémem. Každopádně třicetiletý Lockett za svých osm sezón v NFL zmeškal pouze dvě utkání, tak tedy nám, jemu i celému týmu přejme, aby jich přibylo co možná nejméně. Pravdou zůstává, že ztratit borce, který má pět po sobě jdoucích sezón s 950+ yards a 8+ touchdowns, je děsný průser. Jo a to stále nevíme co je s NFL tackles leaderem. Linebacker Jordyn Brooks nedohrál zápas pro zranění krku a k jeho injury statusu zatím nemáme žádné informace. Nechci domýšlet, co by znamenalo přijít i o něj…

 Kromě defense 49ers, která si na nás smlsla vyprodukovaným fumblem, třemi sacky, pěti tackly pro ztrátu yardů a devíti QB hity, je nutno vyseknout pochvalu Mr. (Ir)relevant quarterbackovi Brocku Purdymu, který se stal druhém týpkem v historii NFL se 115+ passer ratingem v obou dvou jeho premiérových ligových startech. Včera začal den s 11/11 completions a nakonec si připsal krásných 217 yards a 2 TD na George Kittla, z nichž ta double-fake trefa na zcela volného Kittla uprostřed hřiště byla, uznejme, skutečná lahůdka. Co se našich výkonů týče, vyzdvihněme stručně alespoň pár borců. Quarterback Geno Smith odehrál alespoň mírně nadprůměrný zápas se statistikami 31/44 completions pro 238 yards, TD a passer rating 90.9. Jeho hlavním cílem byl se sedmi receptions pro 68 yardů Tyler Lockett a svůj třetí TD sezóny zachytil tight end Noah Fant. V zápase nás však, zejména během jeho podstatné části, držela hlavně obrana, z níž v mých očích vyčnívali dva borci. Leading tackler linebacker Cody Barton si připsal 10 skládek a defensive tackle Quinton Jefferson (na fotce) nastřádal sack, 2 tackles, tackle for loss a QB hit. Chtě nechtě byli velmi výraznými postavami také kicker Jason Myers (2/2 FG a 1/1 PAT) a punter Michael Dickson (7 punts, 49.9 yards per punt). Zbytek hráčů asi včera vyloženě nestál za namíření reflektorů na jejich jméno. 

 Náš dosud dokonalý record ze zápasů odehraných v zelenomodré kombinaci jsme tedy upravili na 3-1, ve čtyřech z posledních pěti zápasů jsme si připsali L a v posledních třech utkáních proti Chiefs, Jets a Rams tak budeme muset najet na naši říjnovou formu, abychom ještě dokázali sezónu otočit v náš prospěch. Já stále upřímně věřím, že to můžeme dokázat. Jak se na včerejší zápas koukáte v dnešním světle vy? Co očekáváte od zbytku letošní sezóny? Jaké jsou vaše odhady na naši (ne)účast v postseason? Aktuální ročník NFL se blíží ke svému konci a tak je zde možná už jen posledních pár týdnů na to, abyste se o vaše aktuální pocity a dojmy formou komentářů pod příspěvky dělili s ostatními 12s. Zanedlouho nám to tady totiž zase upadne do tradiční offseason hibernace. Do té doby pojďme společnými silami hnát Seahawks k recordu, který bude tak či tak lepším, než si většina z nás před sezónou myslela. 

WE BELIEVE!!!
GO HAWKS!!!