WEEK 6 REVIEW – 49ERS (3-3) @ SEAHAWKS (3-3)

 Těžkou sérii tří utkání v rozmezí jedenácti dnů jsme jednoduše nezvládli a na její závěr si připisujem prohru, jejíž příchuť je z celé trojice tou vůbec nejhořčejší. Letošní první divizní zápas sezóny nám už na jeho začátku ujel o pořádný kus a my jsme se jej po celou dobu snažili pouze marně dohnat. Nevynucené ztráty míčů, rozdíl třídy mezi výkony obou quarterbacků, ofenzivní i defenzivní lajny, v tacklingu a nebo také atmosféry na sideline obou týmů… V tom všem na tom byli hráči San Francisca 49ers lépe a Seattle tak po zasloužené prohře 24-36 ukončuje úvodní, velmi nevyrovnanou třetinu sezóny s recordem 3-3, přičemž v NFC West, o níž se prozatím letos rozhodně nedá hovořit v superlativech jako “NFC Best”, se s vyrovnaným recordem dělí o vedení právě s rivaly z Frisca.

 Byl to zápas plný chyb, což asi výmluvnějším možným způsobem popisuje konečný stav 3-0 na turnovery. To bylo víceméně tím nejstěžejnějším problémem, který se proplétal děním celé dnešní noci. Náš turnover differential, tedy rozdíl mezi získanými a ztracenými míči, aktuálně činí -6, čímž se řadíme na dělené třetí nejhorší místo ligy. Popravdě jsme se už měli dělit o nelichotivé vedení, ale to by se k tomu zas po týdnu nesměli přimotat rozhodčí, kteří opět několikrát (ne)odpískali úplné nesmysly. Celé to započal hned v našem prvním drivu pass, kdy Geno Smith pod tlakem vyslal míč do endzone na Tylera Locketta. Byla z toho však interception, nás to pravděpodobně stálo body a naopak 49ers následující drive proměnili ve field goal. Další tři body nás stál ztracený fumble při kick returnu Lavisky Shenaulta. Finální turnover pak přišel při závěrečném nahánění manka, které tady objektivně bylo ve všech směrech už od kickoffu. Geno hledal DK Metcalfa, ale cornerback soupeře pass přečetl, zachytil a Niners z dalšího drivu skórovali touchdown. Na body z turnovers to tedy bylo 12-0 pro San Francisco a pokud se opět podíváte na konečné skóre zápasu, je očividné, co přesně tento zápas rozhodlo. Vlastní chyby a ztráty míče.

 Když musíte od začátku dohánět a snažit se zachytit soupeřovo vražedné tempo, je jasné, že se hodně hází. My ale hážeme jakože fakt hodně hodně, což už zas tak moc super není. Geno byl nucen podruhé ve své jedenáctileté kariéře vyslat více než 50 passů za zápas. A poprvé? Tak to se stalo před pouhými dvěma týdny v Detroitu. Kromě věčného stahování skóre zápasů, v nichž nám typicky už na startu začne ujíždět vlak, byl problém hlavně v opět zcela nefungující running game. Seahawks při 20 carries naběhali pouhých 52 yardů s tristním průměrem 2.6 yards per rush. Kenneth Walker si sice připsal i krátký touchdown, ale 2.3 yardů na běh s celkovým ziskem 32 yardů na 14 pokusů je prostě bída a když nefunguje hra po zemi, schopnost celého týmu efektivně se pohybovat po hřišti začíná logicky výrazně pokulhávat. No pak Geno musí opět házet raketu jako 30/52 completions pro 312 yards, TD a 2 INT, což je prostě špatně. Mimochodem šokující je, že ve statistikách najdeme pouze jediný Genův sack. Realitě na hřišti to však neodpovídá ani trochu. Ve skutečnosti byl Smith pod tlakem snad každý druhý play, což se nakonec mimojiné projevilo i při obou hozených interceptions. Jen takový Nick Bosa sám o sobě vyprodukoval neuvěřitelných 14 pressures při 49 pass rushes, což dělá úplně šílenou pressure rate 28.6 %. Pro představu jak moc šílený tento výkon byl, uvedu, že už dlouho se v NFL nikomu nepodařilo vyprodukovat 14 pressures během jediného zápasu. Naposledy se takový majstrštyk povedl, tramtadadááá, Nicku Bosovi. Za tento fakt může především Stone Forsythe. Díky zraněním se náš right tackle #3 dostal až do starting sestavy a způsob, jakým včera především díky Bosovi vlál jako vlajka ve větru jasně dokazuje, že s těmi nejlepšími se náš 6th-round pick z roku 2021 měřit nemůže. 

 Světlou kaňkou na jinak depresí čišícím a do tmava malovaném plátnu našeho včerejšího výkonu plného chyb a nejistot bylo pár individuálních výkonů, které moc rád zmíním. Těch špatných zpráv jsme si za poslední dva týdny užili až až… Největší poklonu se sluší vyseknout našemu returnerovi. Myslím, že takovou větu jsem ještě nikdy nenapsal a tak nějak to shrnuje fakt, proč jsme včera nevyhráli. Když je Tvým nejlepším hráčem returner, W z toho zrovna často nebývá. Včera však Laviska Shenault (na fotce) při čtyřech returnech zaběhl 189 yardů s průměrem 47.3 yardů, přičemž jeho highlightem byl 97-yd kickoff return touchdown. Tím nastartoval přelití momenta hry na naši stranu a rovněž i celý, nakonec bohužel neúspěšný pokus o comeback, o který jsme se, v na první pohled bezvýchodné pozici za stavu 3-23, pokoušeli. Jednalo se o kickoff return, který se svou délkou v historických tabulkách organizace Seahawks zařadil na dělené třetí místo a zároveň byl nejdelším od roku 2015, kdy se rookie Tyler Lockett urval pro franchise-record 105-yd kick return TD. Připomínám, že Shenault doslova před pár dny rovněž překonal franchise-record se 102-yd fumble return touchdownem a o parník se tak zatím jedná o nejlepšího hráče letošní soupisky našich special teams. Odhlédněme od onoho ztraceného fumblu a dejme Shenaultovi respekt. Nestačilo to, ale pro tým dřel tak tvrdě, že se na sideline zeblul takovým způsobem, že ani režie Prime Videa si to nenechala ujít a nikoho nás o tento zážitek neochudila.  

 Rozdám ještě dvě pochvaly. Dobrou práci, a jak už to tak bývá, vzhledem k tomu, že heslo “punters are people too” vůbec muselo vzniknout, tak i dost neviditelnou práci odvedl australský švihák Michael Dickson. Ten v noci dosáhl na průměr 54 yardů na punt, což je devátým nejlepším výkonem jeho sedmileté kariéry. Pro porovnání s ligou, vyšší číslo, než na jaké včera dosáhl náš punter Dickson, mají v letošní sezóně ve statistice “yards per punt” aktuálně pouze Cincinnati Bengals. Poslední props letí za jedním drobečkem z obrany. Edge rusher Boye Mafe, jehož jsme si vybrali v druhém kole předloňského Draftu, má sice 118 kilogramů, ale tato pro sprintery vcelku nekonvenční postava mu nebrání v podávání výkonů jako z jiného atletického vesmíru. Zabránit touchdownu hostujícího receivera Deeba Samuela měl v první řadě safety Julian Love, ale ten se asi vcítil do stíhačky při předzápasovém flyoveru a pouze proletěl okolo. Boye Mafe to však nevzdal a Samuelovi tu cestu do endzone ještě pěkně znepříjemnil. Při jeho nahánění pak dokázal vyvinout mind-blowing rychlost 34.99 km/h, která je u člověka jeho velikosti jen těžko představitelná a jednalo se o nejvyšší rychlost, kterou v NFL dokázal front-7 obránce za poslední dva roky vyvinout. Dokonce sám Samuel běžel při této konkrétní hře pomaleji. 

 Jo, tenhle důvod k ponocování fakt nepatřil k těm nejšťastnějším, ale rozhodně nepropadejme beznaději. Seahawks v posledních třech letech vždy zažili pocit, jaké je prohrát třikrát po sobě. Jednou jsi dole, jednou zas nahoře a já jsem si jistý, že se z toho tým opět oklepe. Teď nás čeká dlouhá devítidenní pauza, stále jsme díky dobrému startu na recordu, který je v rámci divize tím nejlepším a tým, jenž byl v jednu chvíli prakticky v čele celé konference, tam někde stoprocentně dřímá a opět povstane z popela. Třeba už za týden v Atlantě… 

 Hrdí když vítězíme, věrní když prohráváme.

SEA!!! HAWKS!!!