WEEK 7 REVIEW – SEAHAWKS (4-3) @ FALCONS (4-3)

 Tak jsme se dočkali! Ačkoliv by se tak z pouhého pohledu na konečný výsledek mohlo zdát, rozhodně se nejednalo o zápas, v němž bychom od samého začátku vyloženě směřovali za jednoznačnou výhrou. Co se však celkového týmového herního výkonu týče, byli jsme svědky asi nejkomplexnějšího a nejpřesvědčivějšího představení Seattlu, jakého se nám letos prozatím vůbec dostalo. Tak nějak kolem a kolem jsme měli navrch, to zas ano, ale křídla Falcons nahlodal až druhý touchdown Kennetha Walkera na sklonku třetí čtvrtiny, jímž jsme utekli na rozdíl 24-14 a definitivně pak utkání zlomila a rozhodla až trojice turnovers Atlanty během necelých sedmi minut poslední čtvrtiny. Seahawks se tedy po zásluze probojovali k tolik vytouženému přerušení série tří porážek, s průběžnými lídry NFC South si díky závěrečným 17 unanswered points poradili jednoznačným poměrem 34-14 a s pomocí Niners, jenž zaváhali proti stále ještě neporaženým Chiefs, se tak po týdenní pauze sami dostávají zpět do vedení své vlastní NFC West Division a na průběžný #4 seed celé NFC.

 Jak už jsem naznačil v prologu, ať už v tomto článku budu jmenovitě uvádět kteréhokoliv z našich borců, pokud nezmíním všech plus mínus 50 nebo 60 lidí, kteří včera večer hájili naše barvy na hrací ploše nebo na sideline, bude to vůči tomu zbytku svým způsobem nespravedlivé. Seahawks totiž včera opravdu působili tak sympatickým, sehraným a pozitivním dojmem, že jsem až skoro viděl ten 7-9 tým z roku 2010, který pak v playoff díky Beast Quake všem srazil brady směrem dolů. Jo, jasně, mohli byste správně namítnout, že rushing game zase nebyla úplná extra třída, ale ta paralela s týmem, o němž nikdo nemluví a přitom se po drtivou většinu roku drží na příčkách zajišťujících účast v postseason a je regulérním rivalem těch nejlepších týmů o vrchní pozice v tabulce, se prostě nabízí sama… Quarterback Geno Smith konečně zandal první 2 TD game roku a díky 18/28 completions pro 207 yards si připsal season-best 110.3 passer rating, předvedl nejlepší výkon sezóny a stále vede tabulku NFL v passových pokusech, zkompletovaných passech i passing yardech. Mezi jeho primární cíle včera se čtyřmi catchi patřili DK Metcalf (99 yards, TD), Noah Fant (65 yards) a Tyler Lockett (45 yards), přičemž první jmenovaný pak jeden z passů pro 35 yardů, což byl zároveň druhý nejdelší play celého zápasu, zachytil po krásné trick play po passu z rukou svého kolegy z WR room Jaxona Smithe-Njigby. Po zemi to pak klasicky táhl K9. Zach Charbonnet (8 carries, 19 yards) a útěky Gena Smithe (4 carries, 15 yards) byly takříkajíc “do počtu”. Walker se 14ti běhy pro 69 yardů a touchdown konečně předvedl aspoň průměrných 4.9 yards per carry, přičemž to ještě ani zdaleka nebylo všechno. Na jeho kontě totiž svítí také další dvě zachycené přihrávky pro 24 yardů a TD a i když byla otázka, zda do zápasu skrze symptomy nachlazení vůbec nastoupí, den svých 24. narozenin nakonec s 93 scrimmage yards a 2 TD oslavil vskutku povedeně. No a než opustím odstavec věnující se offense, nemohu zapomenout zmínit ještě jednoho borce. Výběr šestého kola letošního Draftu, Michael Jerrell z totálně no name University of Finlay, nahradil víc než tápajícího Stone Forsytha (prý skrz jeho zranění ruky, ale upřímně…) a místo něj si na pozici pravého tackla připsal svůj vůbec první NFL start kariéry. V něm nakonec neoddiskutovatelně přispěl k season-high 34 bodům, dopomohl k pouhému jednomu Genovu sacku a díky jeho skvělým blokům měl velkou zásluhu třeba na rushing touchdownu Kennetha Walkera nebo na big play v podobě 31-yd pass & catch kooperaci Geno + DK, které, jak se později v průběhu zápasu ukázalo, hrály důležitou roli při práci na naší včerejší staWbě. No a když si s ním při cestě na sideline každý, ale jakože doslova fakt každý z jeho spoluhráčů plácl a ocenil jej pořádným hajpem, nebudem si lhát, že fotbalové srdíčko nejednoho z nás z této krásné lidské situace nezaplesalo… 

 Komplexní výkon útoku doplnila, řekl bych, možná ještě o kousek lepší a komplexnější práce naší defense. Cornerback Coby Bryant si připsal team-high 11 total tackles i 7 solo tackles. Úžasně hrál také další backup cornerback, o jehož existenci spousta z nás do včerejška nemělo ani ponětí. Josh Jobe, který přišel do ligy jako nedraftovaný hráč v roce 2022, nastoupil do svého čtvrtého startu kariéry, poprvé v barvách Seahawks, a překvapil jen a pouze v pozitivním slova smyslu. Defenzivní lajna v podobě Dre’Mont Jones (sack, 2 tackles, 2 TFL, 4 QB hits, PD), Leonard Williams (sack, 3 tackles, TFL, 2 QB hits) a Boye Mafe (sack, FF, 3 tackles, QB hit) lítala všemožně zleva doprava, zezadu dopředu a zdola nahorů a bandě kolem Kirka Cousinse zorganizovala tak dlouhý den, že se přes to jednoduše nedokázali přenést a nebylo v jejich silách s tímto nastoleným tempem udržet krok. Plus bonusová otázka – Věděli jste, že když náš letošní first-round pick Byron Murphy II (na fotce; 4 tackles, TFL) nastoupí, jsme 4-0 s průměrem 14.3 bodů na zápas, kdežto když v naší aktivní sestavě chybí a nehraje, jsme 0-3 s průměrně inkasovanými 35.7 body na zápas? Náhoda? Jistěže ne. Už na konci dubna jsem říkal, že jsme do týmu přivedli budoucí reinkarnaci Aarona Donalda… Jak již ale bylo řečeno, sokolí křídla definitivně zastřihlo až závěrečných dvacet minut, kde po druhém touchdownu dne v podání nemocného oslavence Walkera přišla smršť tří získaných míčů a definitivní překlopení včerejších misek vah na naši stranu. Nejprve jsme se dočkali nádherné kombinace tvrdého hitu a forced fumblu Boye Mafeho doplněné o scoop-and-score, konkrétně tedy vůbec první fumble recovery touchdownu kariéry v podání Dericka Halla, který by se však zároveň nestal nebýt nádherného bloku generačního talentu Devona Witherspoona, jenž se najednou uprostřed playe objevil bůhvíodkud. Následovaly zachycené interceptions dvojice Julian Love a backupa Cobyho Bryanta, po nichž už o vítězi včerejších Battle of the Birds nebylo pochyb. Orlovci tentokrát pasovali sokoly do role lovné zvěře a zaslouženě je tak dorovnali na shodném recordu 4-3.

 Nejméně povolených passových yardů za poslední čtyři zápasy, nejméně inkasovaných rushing yards za uplynulé tři zápasy a zároveň k tomu také nejvyšší počet naběhaných yardů za poslední tři týdny. Jo, když se tohle všechno, a zdaleka nejen to, konečně setká dohromady, je to vždy radost pohledět. Kromě offense a defense se nám dařilo také na “třetí straně míče”. Kicker Jason Myers předvedl nervy ze železa a nohu z oceli, když sedmiminutovku tří turnoverů vyšperkoval a protnul jí ještě druhým nejdelším field goalem jeho desetileté kariéry. Jeho trefa ze vzdálenosti 59 yardů byla absolutní lahůdkou a jen kousek chyběl k tomu, abych mohl tvrdit, že to byl jednoznačně nejlepší NFL play týdne, neboť field goal ze 60+ yardů je v mém pojetí zkrátka vždy automaticky Play of the Week. Nejdelší trefa v historii Mercedes-Benz Stadium však rozhodně stála za to i tak!

 Tak co si o včerejšku myslíte? Jak jste zápas prožívali? Kde jste viděli pozitiva či negativa, které se nevlezly do článku, nebo na které byste prostě rádi ještě jednou pořádně upozornili? Dejte vědět v komentářích a užijte si zbytek Winning Monday, který jsme si po tolika týdnech už sakra zatraceně zasloužili!