WEEK 10 REVIEW – SEATTLE SEAHAWKS (6-4) @ TAMPA BAY BUCCANEERS (5-5)

 Německo přišlo o své fotbalové panictví ve velkém stylu. Celotýdenní pouliční a pivnicová párty vyvrcholila fotbalovou oslavou, kterou si všech 75 tisíc diváků v Allianz Areně užívalo takovým stylem, že ve chvíli, kdy zápas vrcholil a skutečně se lámal chleba v tom, kdo s sebou na let zpět přes Atlantik vezme také W, se zdálo, že atmosféra na stadionu pohltila dav tak moc, že zpěv “Take me home, country roads” nebo “Sweet Caroline” byl momentálně jednoduše tou nejdůležitější prací na světě. Tak nádherný okamžik, jako když má celý stadion úplně na párku, že skončilo two-minute warning a všichni stále pokračují ve zpěvu, budu mít zarytý pod kůží ještě hodně dlouho. V tu chvíli jsem vám všem, kteří jste této parádě mohli přihlížet na vlastní oči, tak trošku záviděl. Napříč všem krásným momentům včerejšího dne jsme nakonec nedokázali dramatizaci zdánlivě dávno ztraceného utkání dotáhnout do zdárného konce a z Německa si vezeme porážku 16-21. 

 Zápas, ačkoliv do té doby nebyl zrovna z těch nejhezčích, nezačal vyloženě katastroficky. Yardů jsme sice inkasovali až moc, než abychom mohli tvrdit, že jsme byli Tampě vyrovnanými soupeři, ale missnutý 52-yd field goal try Ryana Succopa a chvíle nedlouho poté, když si Jordyn Brooks jen tak tak že nepřipsal vůbec první zachycenou interception kariéry, v nás jakoby udržovaly naději, že ačkoliv nám viditelně utekl začátek utkání, mohlo by se s ním ještě leccos dát udělat. Touchdowny Julio Jonese a Leonarda Fournetta ve druhé čtvrtině v kombinaci s naší tristní obranou, a to hlavně při klíčových třetích downech, však na stůl naservírovaly scénář, že to budou právě naši Seahawks, kteří budou muset aktivně tvořit zápas tak, aby z něj ještě měli šanci nějaký ten solidní výsledek urvat. Vlastně jsme si tento scénář naservírovali spíš my sami, neboť když jsou vašimi dvěmi nejlepšími plays první půle, která skončí 0-14, punty, není to většinou zápas, o němž by se dalo tvrdit, že jej máte pod kontrolou…

 No, co si budem, první poločas opravdu nebyl zrovna divácky atraktivní fotbalový zážitek, a tak jako by nám to celý druhý poločas chtěl vyvrátit… Vše začalo unsportsmanlike penalty na DK Metcalfa poté, co něco řekl rozhodčímu. Nevím, co to bylo, ale domnívám se, že jestliže DK sudímu barvitě nelíčil, jak se jeho dceři ta včerejší nakládačka v Metcalfově hotelovém pokoji zamlouvala, neměl být takový flag hozen. Zvlášť ve chvíli, kdy měl tento call instantní impakt na průběh hry. Patnáctiyardová penalizace nás totiž zdánlivě dostala z field goal range, ale proti tomu se ostře ohradil Jason Myers, který kop z 55 yardů proměnil, jako by se nechumelilo. Tím ale second half madness sotva začal. Tom Brady se totiž rozhodl Evropě pochlubit, jak vypadá ukázkový sideline sprint stoletého muže, následně mu podjela noha a míč nad ním pro svou pátou interception sezóny zachytil rookie cornerback Tariq Woolen. Dosud měl Brady v kariéře receiving stats 3/3 pro 65 yardů a 2 first downy, ale včera k tomu přidal zmiňovaný pick a 15-yd penalty za Tariqovo podkopnutí. Během následujícího drivu, který měl tuto kozí skopičinu potrestat, se naši Hawks dostali až na druhou polovinu hřiště, ale v tu chvíli bohužel přišel rozhodující okamžik zápasu. Místo našich bodů a one-score game jsme se dočkali Genova fumblu, přičemž o pět minut později našel Tom Brady v endzone Chrise Godwina a byla z toho bídně vyhlížející situace, kdy jsme sotva deset minut před koncem utkání prohrávali 3-21. Rychlý TD catch Tylera Locketta, první zachycená interception ve čtyřleté kariéře linebackera Codyho Bartona a následné fourth down conversions, jimiž Geno Smith nejprve našel Locketta a následně i Marquise Goodwina v endzone, nás však naplno vrátily do zápasu. Závěrečný drive Buccaneers jsme však již zastavit nedokázali a TB v čele s TB už z timeclocku vyžvýkali všechen zbývající čas. Krásný a dramatický pokus o comeback tedy byl nakonec neúspěšný.

 Kdo v našich řadách předvedl dobrý výkon? Quarterback Geno Smith nás svou hrou vrátil do dávno ztraceného utkání a jeho čísla se zastavila na krásných hodnotách 23/33 completions pro 275 yards, 2 TD s passer ratingem 115.1 a dalších 22 yards přidal po zemi. Jen škoda toho fumblu, který nám nakonec zlomil vaz. Jeho hlavním cílem se stal DK Metcalf s 6 catches pro 71 yards. Touchdown passy mířily do rukou Tylera Locketta a Marquise Goodwina. Děravá běhová obrana Bucs včera zabrala a absolutně smazala hru po zemi v podání Kennetha Walkera III. Ten si připsal jen 10 carries pro 17 yards, ale dalších 6 catches pro 55 yards přidal vzduchem. Znáte týpka, kterému říkají Jordyn Brooks (na fotce uprostřed)? Tohle je pro příští dlouhé roky pravidelná součást All-Pro týmu! Brooks včera zase nastřádal 14 tackles a pojistil si tak ligové vedení v této kategorii. K tomu přidal ještě tackle for loss a zblokovaný pass. No, jde vidět, že když jej Bobby učil, dával Jordyn opravdu pozor. Cody Barton si připsal 9 tackles, zblokovaný pass a interception, která nám na konci utkání vykřesala jiskřičku naděje. Obstojně hráli třeba ještě Quandre Diggs, Ryan Neal nebo Michael Jackson, ale jako celek to byl včera rozhodně podprůměrný výkon. Bezchybné výkony special teams podtrhli svými kopy kicker Jason Myers a punter Michael Dickson. Myers si připsal nijak neoslňující 1/1 FG a 1/1 PAT, ale ta trefa z 55-yd byla výstavní. Dickson se sice v druhé půli už ke slovu nedostal, ale v první půli puntoval pětkrát, přičemž čtyřikrát z toho míč poslal inside 20-yd line a dvakrát dokonce až inside 5-yd line. 

 Utkání to bylo zprvu na vyškrábání očí a nakonec se z něj vyklubala vlastně dramatická a krásná podívaná. Bohužel jsme prohráli bitvu o line of scrimmage, Bucs byli ve většině aspektů zápasu jednoduše lepším týmem a výhru si tak právem zasloužili. No co… Tak se teď pořádně zregenerujme, dejme si ten zasloužený bye week a za dva týdny se vidíme ještě silnější než dřív. Jak jste si zápas užili vy? Které jeho části byste pochválili a na které okamžiky byste raději už navždy zapomněli? Čí výkon se vám líbil vůbec nejvíc? Rovněž dejte do komentářů vědět, zda byste zápas v 15:30 brali vícekrát do roka, a nebo jsou pro vás časy třeba v 19:00 nebo 22:05 přijatelnější. Každopádně znáte to… Win, lose or tie; Seahawks till we die!