NFC WILD CARD GAME REVIEW – SEATTLE SEAHAWKS (#7) @ SAN FRANCISCO 49ERS (#2)

 Byla to nádhera. Nemyslím čistě včerejšek, ale celá ta cesta, jenž náš všemi podceňovaný tým, který měl být v hluboké přestavbě a jen sbírat Draft picky, za celý letošní rok ušel. Cesta, jenž měla být hororem a zkouškou těch méně skalních fans, jestli náhodou není třeba naskočit na nějaký bandwagon, se nakonec stala pohádkou, která po statečném boji až včera skončila na břehu propršeného sanfranciského zálivu. Naši Seahawks se rvali jako správní orlovci, ještě do poločasu stáhli desetibodové manko, avšak byla to nejlepší obrana ligy a útok plný nebezpečných zbraní 49ers, kdo vyhrál jedenáctý po sobě jdoucí zápas a udělal tak nakonec vytoužený krok směrem k Super Bowlu LVII. Za klíčový okamžik zlomu bych nejspíš označil forced fumble, který San Francisco zalehlo v naší red zone. Sezóna Seahawks tedy sice po prohře 23-41 končí, ale jsem přesvědčen, že náš mladý, energický a skvěle sestavený tým má před sebou zářné roky na ligovém výsluní. Solidním příslibem budiž obrovský Draft potenciál, neboť díky úžasnému tradu Russella Wilsona a díky našim výkonům disponujeme v prvních dvou kolech dubnového výběru mladých talentů picky #5, #20, #37 a #52. To zní víc než skvěle!

 Vzhledem k faktu, že kromě zarytých pesimistů si při zpětném ohlédnutí za touto sezónou není na co stěžovat, bude se v tomto duchu nést také závěrečné review letošního roku. Wide receiver DK Metcalf (na fotce) zažil jeden z nejlepších zápasů své čtyřleté kariéry! Dělený třetí nejvyšší počet targets (13) a receptions (10), pátý nejvyšší počet receiving yards (136) a osmý zápas kariéry s alespoň dvěma receiving touchdowny. DK se rovněž zařadil po bok Randyho Mosse, člena Pro Football Hall of Fame, když si připsal už třetí 50+ yd TD postseason reception kariéry. Celkově je v playoff skvělý, když během svých čtyř postseason games nastřádal už 26 catches pro 451 yards a 5 TD. What a beast! 

 Když bylo potřeba, tak po roce plném ups and downs dokázala obrana zatáhnout za záchrannou brzdu. Bohužel to na možná nejkomplexnější tým ligy a jednoho z hlavních favoritů na zisk Vince Lombardi Trophy tentokrát nestačilo. Po zranění se vrátil safety Ryan Neal, který se včera s deseti skládkami stal tackles leaderem. Když jsme do našich řad během roku přivedli nazpátek veterána Bruce Irvina, myslel jsem si, že je to více méně takový symbolický krok, jenž by se dal možná srovnat s Beast Mode returnem v roce 2019. Tolik důvodů k hlubokému a hlasitému ,,Bruuuuuce” jsem však letos rozhodně nečekal. Také včera se Irvin blýskl výkonem v podobě sack, 5 tackles, 2 tackles for loss a QB hit. Okamžiky, kdy si po povedeném pass rushi s úsměvem pod kuklou založí ruce, mě hřály na srdci po celý rok. Tři tackly, všechny pro ztrátu yardů a QB hit k tomu naservíroval útoku Niners také Uchenna Nwosu, jemuž se během letoška výrazně podařilo navýšit svou tržní hodnotu.

 No a rozhodně nemůžeme zapomenout také na naši třetí formaci. Rovněž naše special teams měly včera dobrý den. Konec prvního poločasu byl jako z říše snů, když se Niners pouhých 13 vteřin před závěrečným hvizdem rozhodli pro squib kick, aby nechali vypršet co možná nejvíc ze zbývající čtvrtminuty. Jenže 14-yd return Colbyho Parkinsona a 9-yd scramble Geno Smitha okořeněný zcela zbytečnou 15-yd penalizací domácích za unnecessary roughness nakonec s jednou vteřinou na game clocku vyústil v 56-yd field goal try Jasona Myerse. Můžu vám s klidem odpřísáhnout, že během celého letošního roku jsem nebyl tak nahlas, jako když cestou do kabin proměnil Jay-My svůj season-long field goal přímo doprostřed branky, a to jakoby se nechumelilo. Oukej, tak teda až na to brněnské peklo, které jsme společně zažili při klíčové výhře nad Detroitem Lions. Tam jsem vyloženě nechal hlasivky… No a abych přidal ještě jedno jméno, tak zcela upřímně říkám, že v příštím roce si při kick returnech nepřeju vidět nikoho jiného, než je Godwin Igwebuike, který včera nastřádal rovných 150 kick return yards a do toho má fakt hustý jméno.  

 Byl to úžasný rok! Je neuvěřitelné, čeho všeho lze dosáhnout, když člověk či tým odmítne, že nedokáže tohle a nestačí zas na tamto. Jsem vděčný za letošních 18 utkání, v nichž jsme naše Seahawks mohli hnát kupředu a možná ještě vděčnější za to, s jak úžasnou a od nuly vybudovanou komunitou máme možnost naše radosti a strasti sdílet. Když jsem se do tohodle životního projektu v dubnu 2019 pustil, nedokázal jsem si ani vzdáleně představit, jak dobrosrdečné, modrozelené rodiny se stanu součástí… Obrovské díky vám všem, 12s Family! Ještě než tady během ledna přistane nějaké to season review, které na naší stránce odstartuje pre-Draft hibernaci, pojďte se v komentářích pod článkem naposled poohlédnout za finálovým utkáním Seahawks. Co se vám včera líbilo a co naopak ne? Kdo předvedl skvělý výkon a komu offseason pauza prospěje? No a kdo z vás si včera pořádně vyřval hlasivky? Podělte se o své dojmy s ostatními 12s a nezapomeňte u toho být řádně hrdí na svůj tým, který dokázal něco, v co na Pacific Northwest nedoufali asi ani ti největší optimisté.

 Love you Seahawks! Love you Sea Hawkers! Love you Czech & Slovak 12s!