SEAHAWKS 2020 SEASON REVIEW – ČÁST 1/2

 Vážení členové československé 12s Family, vzácní fans toho nejlepšího sportu na světě, drazí přátelé, ale také milí náhodní čtenáři, kteří jste o existenci Seahawks a 12s dosud ani netušili…

 Tak je to tady. Měsíc se sešel s měsícem, září tak nějak plynule přešlo v leden a stá první sezóna National Football League se dostala na svůj úplný konec. Jistě, pár šťastnějších týmů ještě stále bojuje o svou účast v únorovém Super Bowlu LV a následný zisk Lombardi Trophy, ale většina klubů, a to bohužel včetně našich Seahawks, mají první dny či týdny offseason již za sebou. S tím přišla řada také na mou offseason. Přináším vám tedy úplně poslední článek tohoto ročníku. Dnes je to sice delší, což je dáno obsáhlostí tématu, ale věřím, že si užijete tohle kvalitní čtení napěchované množstvím zajímavých a srozumitelně podaných informací nejen o posledních měsících v podání Seattlu Seahawks, ale také o tom, co nás všechny čeká a na čem velkém se pracuje.

 Seahawks ukončili letošní základní část sezóny s recordem 12-4 a poosmé z posledních devíti let se probojovali až do postseason. Devět let je přesně doba, po kterou je za kormidlem našeho útoku Russell Wilson. Ten se stal vůbec prvním quarterbackem v historii NFL, který v každé z jeho prvních devíti sezón dovedl svůj tým k winning recordu. Pouze v roce 2017 z toho s recordem 9-7 playoff nebylo. Letos ale poprvé od sezóny 2017 a celkově počtvrté v Russell Wilson era ovládli Seahawks divizi NFC West a také se po letech 2013 a 2014 stalo teprve potřetí, že si náš tým připsal alespoň 12 výher. Horší než druhé místo v divizi nebyl Russell Wilson nucen zkousnout ani jednou ve své profesionální kariéře. Jako bonus Hawks letos skórovali během základní části hned 459 bodů, což je nový franchise record. Zároveň se jim také konečně podařilo zvrátit nepříznivý trend stále se zvyšujícího počtu inkasovaných bodů, který začal po našem Super Bowl ročníku 2013 a skončil tedy až nyní. Stále je však 371 inkasovaných bodů druhé nejvyšší číslo za posledních deset let. Navzdory tomu všemu však byl konec letošní sezóny velmi hořký. Hawks totiž hned v prvním zápase playoff na vlastním hřišti podlehli Los Angeles Rams 20-30 a očekávání většiny z nás tak nebyla naplněna. Tato prohra mimo jiné upravila náš all-time playoff record na 17-18, čímž jsme se poprvé od roku 2012 dostali do negativní bilance. Byla to bolestivá porážka, která definitivně zhasila naděje na to, že bychom se snad po pětileté pauze mohli opět podívat do Super Bowlu. Věřím však, že světlé zítřky naší franchise jsou teprve za rohem a v budoucnu ještě poznáme, jaké to je být na absolutním vrcholu, jako to Ti šťastnější z nás zažili před sedmi lety, když jsme se stali World Champions. Takto tedy skončil devátý rok éry, ve které general manager John Schneider a head coach Pete Carroll našli v Russellovi svého franchise quarterbacka a tím položili základ jednomu z nejkonzistentnějších a nejlepších týmů uplynulého desetiletí. Rozhodně máme na co být hrdí.

 Na rozdíl od dvanácti výher a nebo hned prvního prohraného postseason zápasu existuje věc, o které se zas tolik nemluví a jistě kolem mnohých z vás prošla tak nějak bez povšimnutí. Myslím si však, že je velmi důležité si ji připomenout a vyzdvihnout ji jako úspěch. Tým Seattle Seahawks se stal jediným z dvaatřiceti mužstev National Football League, v jehož řadách se neobjevil ani jeden hráč či trenér pozitivně testovaný na COVID-19. To je tedy sice dobrá zpráva, ale kdybychom v té úmorné snaze odehrát sezónu, která svou výjimečností vejde do historie v mnoha ohledech, zůstali sami, nebylo by nám to v konečném důsledku nic platné. Tedy nejen zásluhou disciplinovanosti všech (Haskins ne) hráčů ligy, ale také díky tisícům a tisícům dalších, na první pohled neviditelných hrdinů, se nakonec mohl odehrát tento ročník NFL, který se svou ojedinělostí zapíše do dějin. Rád bych všem těmto lidem alespoň takto symbolicky poděkoval. Díky vám jsme měli fotbalovou sezónu a díky vám byl tento právě uplynulý, velmi náročný rok alespoň v něčem normální.

 Hlavním letošním příběhem Seahawks byl jednoznačně zjevný výkonnostní rozdíl mezi první a druhou polovinou této sezóny, které od sebe byly odlišné jako den a noc. Zatímco v první půli jsme se vezli na vlně hesla “Let Russ Cook” a DangeRuss byl v té době hlavním kandidátem na ocenění MVP pro nejužitečnějšího hráče roku, tak v druhé polovině roku Wilson pálil jeden chod za druhým a kuchyň mu do základů vyhořela. V té samé době, kdy jedno období střídalo druhé, došlo zároveň také ve výkonech naší obrany k obratu o 180°. Myslím si, že když budeme jednou vzpomínat na sezónu 2020, tenhle absolutní mid-season turning point se vybaví velké spoustě z nás. Koneckonců skvěle to shrnuje a potvrzuje přiložená tabulka. 

 Navzdory nepovedenému listopadu a prosinci můžeme být na náš útok pyšní. Prakticky všechny zbývající klubové rekordy, které Russell Wilson před touto sezónou ještě nevlastnil, přebral od Matta Hasselbecka a definitivně se tak stal nejlepším quarterbackem ve 45 let dlouhé historii Seahawks. Nejvíce odehraných zápasů, nejlepší winning percentage, nejvíce hozených passů, nejvíce zkompletovaných passů, největší procento zkompletovaných passů, nejvíce passing yards, nejvíce passing TDs, nejvíce quarterbackem zaběhlých yards a TDs, nejlepší passer rating, nejvíce yards na passový pokus i nejvíce yards na zápas. Všechny tyto franchise records pro quarterbacka jsou nyní v držení jediné osoby, kterou je a velmi pravděpodobně ještě minimálně po několik následujících desetiletí bude Russell Wilson. Pro Football Hall of Fame čeká. Aby toho nebylo málo, tak jeho letošních 40 passing touchdowns, 384 completions a také úspěšnost jejich zkompletování dosahující na 68.8% jsou nejen jeho novými osobními rekordy, ale rovněž i další historicky nejlepší čísla v historii franchise Seahawks. Wilson se také svým letošním výkonem připojil ke trojici Randall Cunningham, Michael Vick a Cam Newton ve velmi vytříbené společnosti quarterbacků, kteří na svém kontě mají alespoň 5 sezón s 500+ rushing yards. Wow. Můžeme si jen přát, aby výkony tohoto v současnosti druhého nejlépe placeného hráče NFL byly v příští sezóně více konzistentní a aby z toho třeba konečně od začátku až do samého konce byl i ten MVP run.

 Co se týče terčů Russellových přihrávek, tak po letech 2018 a 2019, kdy lídrem týmu v receiving yards byl Tyler Lockett, jeho žezlo přebral loňský rookie DK Metcalf. Ten dokonce překonal franchise record legendárního Steva Largenta, když si letos připsal celkem 1303 receiving yards. Nejpamátnějším jeho playem však nebyl žádný z jeho 83 catchů nebo 10 touchdownů, nýbrž dechberoucí 120-yardový sprint a následný tackle rychlého safetyho Cardinals, kterým odvrátil pick six a nakonec i šest bodů na scoreboardu. Zajímavostí je fakt, že nejvyšší naměřená rychlost tohoto obra při TD reception letos dosáhla na 33.18 km/h, zatímco při onom zmiňovaném tacklu byl Budda Baker dohnán Metcalfem rychlostí dosahující ve svém maximu hodnoty 36.44 km/h. Pro zajímavost přikládám také srovnání s Usainem Boltem, který při svém světovém rekordu na 100 metrech dosáhl na jen těžko uvěřitelných 44.64 km/h. Tento rozdíl však kromě jamajské krve jistě vysvětluje také fakt, že DK má při srovnatelné výšce obou borců asi o 10 kg svalové hmoty navíc. Pravdou je, že ať už to bylo skrz jeho výšku, chování, barvu vlasů nebo jednoduše díky skvělým výkonům, DK byl letos jednoznačně nejviditelnějším z našich wide receivers. Ani náhodou však nesmíme zapomínat na Tylera. Ten totiž se 100 receptions překonal další franchise record a za svým osobním maximem v nachytaných yardech z loňského roku tentokrát zaostal o pouhé 3 yardy. Rovněž 10 TD receptions je vyrovnáním jeho vlastního rekordu z roku 2018. Poprvé v Seahawks franchise historii se tedy stalo, že bychom měli hned dva borce s 1000+ receiving yards a rovněž vůbec poprvé jsme měli i dva receivery s 10+ touchdowns. Duo Little Man a Big Guy bylo letos jednoduše jednou z těch absolutně nejlepších dvojicí, jakou byste napříč NFL našli a je z velké části jejich zásluhou, že v Seattlu padaly historické týmové rekordy jako na běžícím páse. Nerad bych zapomněl zmínit také wide receivera číslo tři. Nutno říct, že s nachytanými 417 yards a 6 TDs byl také David Moore pro tým velkým přínosem. Navíc Seahawks nestál ani $1M, což je teda zatraceně dobrý poměr cena:výkon. Trošku mě však zamrzelo, že Russ letos častěji nehledal krátkými screen passy své tight endy. Nejlepším z nich byl po sezóně s pouhými 251 receiving yards Will Dissly. Takto nízké číslo si během Wilsonovy devět let trvající kariéry jeho tight end #1 ještě nikdy nepřipsal. 

 Běhová hra nefungovala tak hvězdně jako v průběhu posledních dvou let. Příčin, které tento fakt ovlivnily, lze vyjmenovat vícero. Jednak to byla kampaň “Let Russ Cook”, během které logicky není velké procento plays, které by končily jinak než hodem či během samotného Wilsona. Rozhodně přispělo také zranění nohy a v porovnání s předchozími lety také velmi nízká vytíženost našeho primárního running backa Chrise Carsona. Ten sice zmeškal “jen” čtyři utkání, ale zaznamenal prakticky jen polovinu běhových pokusů oproti každé z předchozích dvou sezón. I tak si ale, stejně jako v letech 2018 a 2019, připsal 9 total touchdowns. To vše je navíc podtrženo skutečností, že Pete Carroll během 11 sezón v Seattlu ještě nikdy nevedl tým, který by měl tak nízké procento běhových akcí na celkovém podílu play selection. 

 Offensive line s příchodem pravého guarda Damiena Lewise, kterého jsme před sezónou vybrali ve třetím kole Draftu z LSU, zažila jakousi renesanci. Do jejího dovršení nám však stále minimálně jeden rok chybí. Kromě toho, zda Lewis dokáže přestat sbírat holding penalties jednu za druhou, což loni v Seattlu činil suverénně “nejlépe” ze všech, je otázek pro příští sezónu více než dost. Levá strana lajny v podání Duane Brown a Mike Iupati možná co nevidět pověsí kopačky na hřebík a chtě nechtě je bude třeba nahradit. Pravý tackle Brandon Shell letos předvedl průměrné výkony a tři false starts, a proto dost pochybuju, že s ním za rok prodloužíme smlouvu. Od dominance Maxe Ungera v letech 2011-2014 nám však chybí také center s konzistentně dobrými výkony, který by byl schopen efektivně uzavírat tzv. A-gap, tedy mezeru v O-Line mezi centerem a guardy, kudy je to ke quarterbackovi nejblíže. I z tohoto důvodu je Russ dlouhodobě jedním z nejvíce sackovaných quarterbacků v NFL. Po ukončení angažmá Justina Britta se experimenty s dvojicí Joey Hunt a Ethan Pocic neukázaly být dlouhodobým řešením a myslím si, že právě na pozici centera se otevírá jedna z cest, kterou by se mohl ubírat jeden z našich brzkých výběrů letošního Draftu. Přestavba O-Line bude pokračovat. Důležitější však je, že už započala. Důkazem budiž fakt, že dle PFF skončili Seahawks právě proběhnuvší sezónu s pass-block grade, která nás řadí na šestnácté místo napříč NFL. Možná si říkáte něco ve stylu “No a co, vždyť to je ligový průměr.” Jo, to sice je, ale zároveň je to také to nejlepší hodnocení Seahawks O-Line od roku 2012, kdy v našich barvách působí Russell Wilson.

 Na straně defense zářily kromě starých známých jmen také borci, od kterých bychom to před zahájením sezóny tak úplně nečekali. Linebacker Bobby Wagner se letos stal jediným First-team All-Pro hráčem figurujícím na našem rosteru. Samozřejmě si tuto poctu nevysloužil jen tak. Jeho 138 total tackles jej zařadilo na sedmé místo v NFL, což je jeho nejhorší umístění za posledních pět sezón. V letech 2016 a 2019 dokonce v tackles celou NFL ovládl. Naše franchise zároveň od roku 2015 nepoznala jiného lídra v této statistice, než je právě Bwagz. Duo linebackers Bobby Wagner a K.J. Wright, kteří mají dohromady na kontě již 19 sezón v našem dresu, skvěle doplnil loňský first-round pick Jordyn Brooks. Vzhledem k jeho velmi sympatickým výkonům věřím, že tím na této pozici začala úspěšná generační obměna. 

 Když se podíváme na secondary, jednoznačně vyčníval Jamal Adams (na fotce). Ten, ačkoliv skrze zranění třísla chyběl hned čtyři utkání, nasbíral 9.5 sacks, čímž stanovil nový NFL season all-time record pro defensive backa. Když přidám jeho další bravurní čísla v podobě 85 tackles, 11 tackles for loss a 14 QB hits, tak ani v tím zdaleka nevyjádřím to, jak nesmírně schopným a platným hráčem Jamal pro naši obranu byl. Tomu bude po sezóně jistě odpovídat i částka v jeho nové smlouvě. Parádním příchodem se ukázal být také loňský mid-season trade z Detroitu Lions, kterým je Seahawks safety #2 Quandre Diggs. Ten se s pěti zachycenými interceptions stal letošním team-leaderem a ve prospěch jeho kvalit hovoří také třeba nové kariérní maximum v podobě 10 passes defended, 64 total tackles, s nimiž se letos v Seattlu umístil hned za trojicí Bobby, K.J. a Jamal, nebo vůbec první nominace do Pro Bowlu v Diggsově šestileté kariéře. Diggs má za 21 utkání v našem dresu již 8 interceptions, což jej v tomto dělá nejlepším hráčem Seahawks od působení Richarda Shermana ve zlaté éře Legion of Boom před sedmi lety. Rozhodně smutnou zprávou byla postupná zranění dvojice Marquise Blair a Quinton Dunbar, kteří se neprezentovali zle. Poměrně solidně hrajícího Shaquilla Griffina tak musela po většinu sezóny na postu druhého cornerbacka doplnit dvojice Ryan Neal a Tre Flowers a nutno shrnout, že oba hráli překvapivě dobře. Ano, i Flowers. No name practice squad hráč Ryan Neal překvapil všechny, když během jeho prvních pěti utkání nasbíral celkem 26 tackles, 3 tackly pro ztrátu yardů, 4 zblokované passy a jako třešničku na dortu přidal i dvě interceptions. Na někoho, kdo se letos podle plánů neměl podívat do základní sestavy, velmi slušná čísla. Ve druhé polovině sezóny pak zářil také offseason přestup ze San Francisca 49ers. D.J. Reed se v roli cornerbacka a free safetyho ukázal býti povedeným podpisem a napříč tomu, že pozici startera zastával pouze v devíti utkáních, si připsal zatím nejúspěšnější sezónu jeho tříleté kariéry, když se s nasbíranými 62 tackles umístil na šesté pozici v rámci Seahawks, k čemuž přidal také 7 zblokovaných passů, 2 zachycené interceptions a 2 fumble recoveries. V řadách secondary tedy vidím poměrně výrazné možnosti progresu a slibné zítřky.

 Pokračování season review ve druhé části článku vychází již dnes odpoledne…