WEEK 2 REVIEW – SEAHAWKS (2-0) @ PATRIOTS (1-1)

4-0! Šňůra neporazitelnosti Seattlu Seahawks při společném sledování zápasů na každoročních srazech fanklubu pokračuje! A to i přes absenci tahouna našeho útoku Kennetha Walkera na hřišti, ale hlavně navzdory přírodním živlům, které málem zhatily organizaci našeho ostravského setkání. Celá republika měla o víkendu totiž úplně jiné starosti, a právě moravskoslezským krajem se povodeň prohnala snad nejničivěji. Řady orlovců na srazu tak sice mírně prořídly, přesto se všem zúčastněným podařilo vytvořit naprosto elektrizující atmosféru, která hnala naše borce za dalším vítězstvím. Možná proto, že jsme vlastně draví vodní ptáci a nějaké povodně, natož pak bandy cosplayerů z 18. století se prostě nezalekneme.

Ale jaké týmy se na ikonickém Foxborough vlastně včera potkaly? Sociální sítě byly před samotným střetnutím plné záběrů z posledního drivu Seattlu v pro nás nechvalně proslulém Super Bowlu XLIX. Závěr nadějně se vyvíjejícího se zápasu, ze kterého mají fanoušci Seahawks i dekádu poté příznaky posttraumatické stresové poruchy, si všichni pamatujeme velice dobře. Brady proti Wilsonovi, Belichick proti Carrollovi, zavedená dynastie proti té nastupující. Jenže deset let poté je všechno úplně jinak. Obě franšízy už nepatří k powerhousům celé NFL a letošní Patriots mají s naším současným týmem více společného, než by si byli ochotni někteří 12s připustit. V offseason skončily obě výše zmíněné trenérské legendy a na místo dvou nejstarších head coachů v lize nastoupili úplní benjamínci – Mike Macdonald a Jerod Mayo. Oba týmy už také několik let nepatří mezi pravidelné účastníky lednových vyřazovacích soubojů. Seahawks se sice na rozdíl od týmu z Nové Anglie neplácají na dně své divize, k dominantní sérii v dobách Legion of Boom ale máme také daleko. Přesto si oba celky dokázaly poradit se svými soupeři v prvním hracím týdnu a nadějně vyhlížely relativně vyrovnaný vzájemný duel. V našemu týmu se situace začala komplikovat v pátek 13., když se objevila zpráva, že kvůli zranění břišního svalu pravděpodobně nenastoupí hrdina střetnutí s Broncos RB Kenneth Walker III. Jaký to mělo vliv na vývoj zápasu?

Už před jeho začátkem bylo jasné, že absence Kennetha Walkera bude pro naši běhovou hru velkým problémem a útok koordinátora Ryana Grubba od začátku vypadal, že se o ni ani opírat nehodlá. Veškerá odpovědnost za úspěch ofenzívy se tak přesunula na bedra quarterbacka Geno Smithe, který ovšem v úvodním střetnutí sezóny proti Broncos podal docela rozpačitý výkon. Geno se své úlohy ale ani v nejmenším nezalekl a v celém zápase, včetně prodloužení, zkompletoval 33 ze 44 přihrávek pro skvělých 324 yardů a jeden TD. V závěru střetnutí také navázal na své významné prvenství z loňského roku, během něhož se mu povedlo celkem pětkrát zakončit utkání vítězným drivem (nejvíc v celé NFL) a dotáhl náš tým k rozhodujícímu field goalu i tentokrát. K jeho  skvělému výkonu přispělo hlavně duo našich ústředních wide receiverů, kteří dohromady pochytali a naběhali 246 z celkových 373 yardů našeho útoku. Poprvé v historii naší franšízy se navíc podařilo dvěma receiverům zaznamenat alespoň 10 zachycení a celkem 100 nachytaných yardů k tomu. Výběr z prvního kola loňského draftu Jaxon Smith-Njigba (12 rec pro 117 yardů) se pomalu ale jistě stává spolehlivým cílem našeho quarterbacka. Rozdílovým hráčem zápasu byl ovšem Megatron ze Seattlu a dlouholetá jednička mezi receivery Seahawks DK Metcalf (10 rec pro 129 yardů, TD). Po nevýrazném vstupu do sezóny, kdy minulý týden zaznamenal pouhých 29 yardů, tentokrát proti Patriots směle vykročil za další 1 000+ yardovou sezónou. A na jeho největší zářez do statistických tabulek tohoto duelu jsme nemuseli čekat dlouho. Tři minuty před koncem první čtvrtiny totiž doslova prolétl kolem zaskočené dvojice obránců Patriots, v klidu zachytil nadýchanou, 40yardovou přihrávku od Gena a bez jakýchkoli starostí s šiškou doběhl do endzóny soupeře. Všechno navíc vyšperkoval velmi kreativní oslavou svého touchdownu, když zapózoval se skupinou patriotů v dobových kostýmech v parafrázi na slavný portrét George Washingtona překračujícího řeku Delware (viz úvodní fotka). Naprostá nádhera! Pouze kosmeticky se do statistik zápasu zapsal klíčový hráč předešlého týdne veterán Tyler Lockett. Na rozdíl od dominantního výkonu proti Broncos, byl tentokrát náš WR3 takřka neviditelný. Na chlup stejné statistiky si pak připsal rovněž miláček našeho fanklubu Jake Bobo.

Abych ovšem při popisu našich ofenzivních úspěchů „ve vzduchu“ úplně nezapomněl na naši běhovou hru, musím alespoň krátce zmínit výkon našeho RB1 v tomto zápase. Zach Charbonnet završil svých 38 yardů po zemi důležitým touchdownem a ani v passové hře nebyl jeho výkon zanedbatelný. Zachytil totiž všech pět na něj jdoucích přihrávek a nastřádal tedy pěkných 31 yardů vzduchem. K druhé výhře Seahawks v této sezóně přispěla konzistentním výkonem znovu také obrana Seahawks. Tentokrát sice nevybojovala jediný turnover, veterána Jacoby Brissetta ale udržela na 149 passových yardech a stejně jako v předešlém zápase proti Denveru nedovolila soupeři skórovat více než 20 bodů. Celkem 9 tackly se v našich barvách blýskl bývalý safety Jacksonvillu Rayshawn Jenkins, klíčovým prvkem naší obrany byl ale opět ve velké formě hrající Julian Love (7 tackles, 1 pass defended). Zásadní roli navíc sehrál v sestavě našich special teams, když se mu podařilo v závěru utkání za stavu 20-17 pro Patriots zblokovat důležitý 50yardový field goal soupeře a zvrátit tak momentum zápasu v náš prospěch. Právě díky jeho bloku jsme následující drive začínali ve skvělé field position a následně se nám podařilo zápas srovnat, a nakonec ho i v prodloužení dovést do vítězného konce. Love is in the air again! Růžky začal vystrkovat také náš letošní výběr prvního kola draftu defensive tackle Byron Murphy II. Připsal si celkem 4 tackly, 1 tackle for loss a společně s Leonardem Williamsem (4 tackles, 1,5 sacks a 4 QB hits) se rozdělil o první sack své profesionální kariéry. Něco mi říká, že se tenhle potetovaný 140kilový řízek bude jenom zlepšovat. Třeba si pod Mikem Macdonaldem vychováme nového Aarona Donalda. Pochválit samozřejmě musíme i spolehlivou pravačku Jasona Myerse, který byl opět 100%, když proměnil oba extrapointy a hlavně všechny tři field goaly, včetně toho nejdůležitějšího v samotném prodloužení.

Ale nebyla to jenom procházka růžovým sadem. Proti papírově slabšímu soupeři jsme zvítězili těsným rozdílem jednoho field goalu a ještě minutu před koncem základní hrací doby jsme dokonce o tři body prohrávali. Výhra to byla, jak už jsou všichni fanoušci orlovců ze Seattlu zvyklí, dramatická, upachtěná a často až zbytečně stresující. Odhalila také řadu slabin týmu, na nichž musí coaching staff v čele s Mikem Macdonaldem zapracovat a na kterých by nás kompetentnější soupeři mohli nachytat. Naší obraně se nedařilo efektivně zastavovat běhovou hru Patriots. Tradičně vlažný tackling vyústil ve 45yardový sprint Antonio Gibsona, který jsme mohli zadusit už za line of scrimmage. Duo running backů týmu z Nové Anglie nám po zemi nadělilo celkem 177 yardů a Achillova pata našeho týmu z poslední sezóny pod vedením Peta Carrolla byla zničehonic zpátky. Naší secondary se v první polovině také nedařilo krotit hlavní zbraň passové hry soupeře TE Huntera Henryho, který v zápase dohromady nasbíral úctyhodných 109 yardů za 8 zachycení. Vrátit se znovu musím i k neexistující běhové hře Seattlu. Náš útok je bez Walkera jednorozměrný a snáze předvídatelný a Zach Charbonnet zřejmě nemá ani fyzickou zdatnost, ani důvěru trenérů na to, aby mohl našeho RB1 plnohodnotně zastoupit. Jsme ale teprve na samotném začátku letošní sezóny a na adresování všech výše zmíněných problémů je tak stále dost času. Se skóre 2-0 a prvním místem v divizi se našim hráčům i celému organizačnímu týmu bude celý tento týden do práce vstávat dobře.

A jsme na konci lehce vyčerpávajícího shrnutí včerejšího zápasu. W máme v kapse. Mike Macdonald je prvním headcoachem v historii Seahawks, který začal svou trenérskou kariéru na tomto postu dvěma výhrami. A ostravský sraz našeho československého fanklubu se i přes dramatické okolnosti povedl. Všichni Seahawkers jsou už snad bez úhony zpátky doma a sídlo našeho prezidentského páru bude doufám brzy opět suché a útulné. V neděli pozdě večer nás čekají nevyzpytatelní Dolphins, kterým sice bude chybět jejich levoruký havajský pistolník Tua Tagovailoa, stále ale budou mít v repertoáru řadu ofenzivních zbraní. Možná to bude první opravdová prověrka našeho týmu v této sezóně. Možná se nám nepodaří Lumen Field před nájezdem dravých delfínů ubránit. V každém případě se ale navzdory nepříznivému vývoji nevzdáme. A budeme bojovat do samotného konce, i kdyby se mělo třeba zase rozhodnout v prodloužení. SEA-HAWKS!