WEEK 6 REVIEW – SEATTLE SEAHAWKS (3-2) @ CINCINNATI BENGALS (3-3)

 Když utkání začínalo, doma jsem pronesl, že až budeme na konci měsíce odjíždět ze Seattlu, Seahawks se budou chlubit recordem 6-1. Skutečnost, že zápas nakonec vyústil v závěr, jehož jsme byli svědky, snad nemůže být více frustrující… Seahawks si z výletu do Ohia odvážejí velmi hořkou prohru 13-17 s tím, že jsme byli jen malý kousek od čtvrté výhry sezóny a díky prohře San Francisca 49ers také od stažení jejich náskoku v čele NFC West na pouhého půl zápasu. Bohužel, na “kdyby byly v řiti ryby” se nehraje a my se tak před domácím dvojzápasem proti Cardinals a Browns musíme spokojit s recordem 3-2.

 Když se člověk probírá statistikami včerejšího střetnutí, dá se říct, že konečný výsledek neodpovídá tomu, co jsme mohli sledovat na hřišti. Míč jsme měli v držení 34 minut, na celkové yardy jsme zvítězili propastným rozdílem 381-214 a na first downy pak 24-15. No jo, to vše je hrozně hezké, ale když z pěti tripů do soupeřovy redzone dáte pouze jeden touchdown, který okořeníte field goalem, hozenou interception a dvěma neúspěšnými konverzemi čtvrtých downů, můžete se jakožto sebelíp hrající obrana přetrhnout, ale na W to prostě stačit nebude. 

 Geno Smith si připsal svou první 0 TD a 2+ INT game za posledních 9 let, a to ačkoliv zkompletoval solidních 65.9% passů pro ještě solidnějších 323 yardů. Picky v tu nejhorší možnou dobu a naopak neschopnost zkompletovat přihrávky v ty nejkritičtější momenty utkání však celou snahu poslaly do kytek. Abych teda byl upřímný, za mě to včera celé do té nejhlubší zádele poslal playcalling offensive coordinatora v samotném závěru, kdy se lámal chleba. Dva neproměněné čtvrté downy na konci zápasu inside 10-yd line soupeře nás stály zápas. Nevím, co si na sideline musel Shane Waldron šlehnout, aby mu dvě minuty před koncem přišlo jako super nápad spoléhat se na 4th down conversion a nikoliv na defense, která útok Bengals udržela na pouhých 214ti yardech. Ne dva picky, ne šmatlácky hrající útok, ne pubertální mentalita třináctiletého mozku uvnitř pětadvacetileté hlavy DK Metcalfa a dokonce ani hluk 120ti decibelů v režii na tribunách chybějících 12s to nebyl. Byl to Waldronův absolutně mindf*ck přístup k situaci, kde stačilo kopnout field goal, místo útoku v bídné formě důvěřovat skvěle hrající obraně, že Bengals opět zastaví a nakonec v poslední vteřině na hřiště vyslat Jasona Myerse pro game-winning field goal. Ne, ty vole, půjdeme pro čtvrtý down, budeme doufat, že nám soupeř ještě půjčí míč a pak to k výhře bude jen o 40 yardů delší vzdálenost, nežli k Myersově field goal range. Ty vole, ty vole, ty vole… Jako jo, těším se na osobní účast na týmovém tréninku, to ne že ne, ale konkrétně Waldronovi budu případně podávat ruku s velmi hořkou pachutí v ústech…

 No, nemá cenu se v těch sračkách plácat… Nakonec všichni dobře víte, že se vždy snažím vypichovat spíše to pozitivní, takže se do toho pojďme pustit. Hrdí když se vítězí, věrní po prohrách… Jak už jsem zmínil, naše defense opět hrála krásně. Jako tým jsme včera měli na kontě interception, 3 sacky, 4 tackly pro ztrátu yardů, 5 QB hitů a 6 zblokovaných passů, což v lize většinou vystačí na W. Fotbal je však znám jako “game of inches” a jelikož ani ty ryby v řiti nebyly, na cestu zpět na Pacific Northwest jsme dostali přibaleno jen L. Z individuálních výkonů lze určitě vyzdvihnout třeba safetyho Quandre Diggse (8 tackles), cornerbacka Tre Browna (interception, tackle, 2 passes defended), defensive enda Dre’Monta Jonese (sack, 3 tackles, tackle for loss a QB hit) nebo safetyho Jamala Adamse (na fotce), který si v prvním celém utkání po třinácti měsících připsal 4 tackly, tackle for loss a QB hit.

 Na straně offense lze udělit kredit následujícím… Leading receiverem se se šesti receptions pro season-high 94 yardů stal Tyler Lockett. Nejlepší výkony svých dosavadních mladých kariér předvedli také rookie receivers Jaxon Smith-Njigba (4 catches, 48 yards) a Jake Bobo (2 catches, 43 yards). Na druhou stranu Metcalfovy 4 receptions pro 69 yards jako by skrz jeho nestabilní emocionální výlevy a zbytečnou agresivitu ani nebyly… Hře po zemi pak opět kraloval running back Kenneth Walker, jehož 89 total yards a jediný TD zápasu celkem zahřály na duši. 

 No a pokud se po offense a defense podíváme i na naše special teams formace, pochválit rozhodně můžeme kickera Jasona Myerse, který proměnil 2/2 FG a 1/1 PAT, přičemž jeden z nich měřil krásných 55 yardů a další dva proměněné kopy by v samotném závěru jistě rád přidal. Za zmínku stojí také kick a punt returner DeeJay Dallas, jehož 4 returny vrátil celkově pro hezkých 55 yardů. Na druhou stranu výjimečně špatný výkon má za sebou punter Michael Dickson, který měl na kontě pouze 38.3 yardů na punt. Z tohohle pohledu se jednalo o pátý nejhorší zápas ze všech dvaadevadesáti startů jeho kariéry.

 Jak už jsem dřív psal a jak jistě mnoho z Vás moc dobře ví, ostatně je to Vaše zásluha, již zítra večer se s mou nejmilovanější ženou vydáváme na zhruba pětadvacetihodinovou cestu s cílem v Seattlu. Po tomto review a zítřejší Tipovačce se tak budete moct těšit na články, debaty a postřehy v režii mnoha dalších členů Czech & Slovak Sea Hawkers. Věřím, že nedostatkem informací rozhodně strádat nebudete. Kromě výjimečně přidaného speciálního příspěvku, který se na naší FB stránce může objevit, a mimo pravidelné a snad i na dojmy a emoce bohaté příspěvky na FB skupině Českoslovenští 12s, k níž však mají přístup pouze členové CSSH, si nějaká ta slova z mého digitálního pera budete moci přečíst až v preview devátého weeku. Do té doby se tu mějte hawktasticky a hlavně nezapomínejte své gamedays prožívat pěkně loud and proud, jak to jen vy umíte… SEA you soon!