REVIEW – WEEK 5: MINNESOTA VIKINGS (1-4) at SEATTLE SEAHAWKS (5-0)

 Ne, my prostě nemůžeme jednou sledovat zápas, který by nevrcholil v poslední minutě a nejednomu z 12s způsobil anginu pectoris či jinou ischemickou srdeční chorobu… Naši Seahawks tentokrát v nočních hodinách přetlačili tým z Minneapolis, po infarktovém závěru nakonec urvali velmi těsnou výhru 27-26 a čekání Vikings na výhru ve vzájemném střetnutí jsme tak protáhli již na 11 let. No a jak že se to naše nejčerstvější vítězství rodilo?

 První poločas byl jedním slovem bída. Vikings vyrukovali s bravurním gameplanem, který stavěl na tom, držet DangeRusse co nejdéle mimo hřiště a současně ždímat časomíru o každou další dostupnou vteřinu. To jim skvěle vycházelo, když měli míč v držení hned 16 z úvodních 21 minut. Poločas nakonec díky skvělému plánu Minnesoty skončil 0-13 v náš neprospěch a Russell Wilson si tak teprve pošesté v kariéře připsal scoreless first half. V úvodu druhé půle však přišel turning point. Zranil se do té doby jednoznačný král hřiště, running back Vikings Dalvin Cook, a momentum se během mžiku přelilo na naši stranu. Tři TDs v rozmezí 114 vteřin v podání Disslyho, Metcalfa a Carsona, nějaká ta Cousinsova interception, forced fumble a když se Cook vracel z lékařského vyšetření z útrob stadionu, nestačil se divit, co že to scoreboard ukazuje. Vikings následně zabrali a opět strhli vedení zápasu na svou stranu. Dvě minuty před koncem pak měli šanci kopat krátký 23-yd FG, který by jejich vedení zvýšil na 8 bodů. Z mně nepochopitelných důvodů však tuto příležitost nechali plavat, při 4th&1 si big stop společně připsali Barton, Wagner a Mayowa a na hřišti tak, jak řekl samotný komentátor, nadešel ,,time to start cooking”.

 D-Line i O-Line jsou děravé jako cedník, pass rush prakticky neexistuje a oproti minulým letům velmi poskrovnu vidíme také 5-10 yardů dlouhé přihrávky házené blízko k sidelines na tight endy, bez nichž na hrací ploše trávíme podstatně kratší čas. To vše ale dokáží vynahradit dva hráči. Russell Wilson (na fotce po vítězném TD) ve svých nejlepších letech a jeho nová hračka, která mu v Seattlu chyběla dlouhé roky – wide receiver DK Metcalf. Ti dva byli opět nezastavitelní. Russ zase vařil pro celé město, když si připsal 20/32 completions pro 217 yards, 3 TDs, 1 INT a passer rating 100.7. Jedná se tedy již o sedmý zápas v řadě, kdy RW3 neklesl pod stovku, čímž ustanovil nový Seahawks franchise record. Russ se rovněž s 58 naběhanými yardy stal nejlepším rusherem týmu, což nás ve flashbacku mohlo vrátit na začátky jeho kariéry, kdy tohle bylo zcela běžným jevem. DK byl nejčastěji hledaným receiverem. Zachytil nakonec 6 passů pro 93 yardů a 2 touchdowny a hlavně díky jeho game-winning TD v posledních vteřinách utkání se stal asi nejvýraznější postavou našeho vítězství. Za zmínku rovněž stojí running back Chris Carson, který nasbíral 79 scrimmage yards a touchdown k tomu. 

 Na straně obrany bych rád vyzdvihl výkon linebackera Codyho Bartona. Ten se s career-high 14 tackly stal, shodně s Bobbym Wagnerem, leading tacklerem týmu a na hřišti byl nepřehlédnutelný. Tento loňský nováček je na hřišti vlastně jen díky tomu, že zastupuje zraněného Bruce Irvina a při pohledu na něj musím konstatovat, že si výrazně říká o zařazení do základní sestavy také v budoucnu. Další výraznou postavou byl cornerback Shaquill Griffin, který si připsal 8 tackles a 2 zblokované passy, z nichž jeden nás zachránil před poločasovým stavem 0-17. Za zmínku však stojí také cornerback Ryan Neal, který si připsal career-high 8 tackles, loňský first-round pick defensive end L.J. Collier, který si připsal první sack kariéry a nebo defensive tackle Jarran Reed, jehož 4 tackles a 1 tackle for loss sice nezní nijak výjimečně, ale zvlášť v první půli byl mnohdy jediným hráčem našich Seahawks, který Vikingům znepříjemňoval život.

 Musel bych si vyliskat, kdybych nezmínil ještě special teams. V nich jsme v hlavní roli mohli vidět puntera Michaela Dicksona, který je dle mého momentálně nejlepší punter v lize. Včera to koneckonců naplno dokazoval. Kopal celkem 5 puntů, z nichž žádný neskončil touchbackem, 4 punty skončily inside 20-yard line a 2 z nich dokonce inside 2-yard line. Nebýt Dicksona, Vikings by před sebou měli většinou o dost kratší hřiště a je tak pravděpodobné, že by nakonec skórovali více než 26 bodů. Kicker Jason Myers byl opět stoprocentní, když proměnil 3 extra pointy. Posledním členem special teams, jehož včerejší výkon bych rád vyzdvihl, je defensive end Damontre Moore. Nechci však chválit jeho sack/forced fumble v úvodu druhého poločasu. Kick returner Vikings Ameer Abdullah totiž jistě ještě teď v různých zákoutích CenturyLink Field hledá svou duši, kterou z něj při returnu právě Moore parádním, čistým a tvrdým tacklem vyrazil. 

 Seahawks jsou tedy od roku 2012, tedy v éře Russella Wilsona a Peta Carrolla, proti Vikings parádních 7-0 a do bye weeku vstupují neporaženi s winning recordem 5-0, který Seahawks za celou svou 45 let dlouhou historii neměli ani jedinkrát. Naopak Kirk Cousins si svůj record z primetime games upravil na 7-16 a Vikings zatím dovedl k průběžné poslední příčce v NFC North s recordem 1-4. To je momentální rozdíl mezi dvěma quarterbacky, které v NFL Draftu 2012 dělilo pouhých 27 výběrů. 

 Jak jste to drama prožívali vy? Jste rádi, že nás čeká týden volna nebo už teď máte po našich action green dresech absťák? Čí výkon vás včera mile překvapil a kdo si naopak vysloužil vaši kritiku? Podělte se o své dojmy a postřehy.