WEEK 1 REVIEW – LOS ANGELES RAMS (1-0) @ SEATTLE SEAHAWKS (0-1)

 Ufff, tak tohle byla solidně hořká pilulka, kterou jsme po letošním kickoffu museli spolknout… Tým Seahawks se po sympatickém a divácky poměrně atraktivním prvním poločasu, který jsme vyhráli 13-7, vrátil na hřiště absolutně bez zápalu, nápadu, energie a jakékoliv jiskry, nechal si nasázet třiadvacet bodů bez odpovědi a underdogs z LA si z Pacific Northwest odvezli výraznou výhru v poměru 13-30. Tak se tedy letos poprvé pojďme společně poohlédnout za pozitivy i negativy úvodního utkání našich Seahawks v jejich historicky osmačtyřicáté sezóně NFL.

 První část tohoto divizního matchupu byla vyrovnaná a vlastně i pohledná. Tato část však skončila půl minuty před poločasovou pauzou, když kicker Jason Myers bez cizího přičinění nasměroval svůj 39-yd pokus o field goal vedle levé tyčky. Od té doby se celý tým jen vezl, výsledkem čehož byl fakt, že v druhé polovině na hřiště nenastoupili ti obávaní předsezónní orlovci s ostrými drápy, ale oškubaná kuřata těsně před posledním pípnutím na pokladně v Tescu. Po poločasové přestávce měly oba týmy celkově po pěti drivech, přičemž Rams z nich udělali 287 yardů, 2 touchdowny a 3 úspěšně proměněné field goaly, zatímco Seahawks nepředvedli ani jeden non-penalty first down, nastřádali ohromující 2 total yardy a kromě konce utkání z toho byl čtyřikrát prachobyčejný punt. K tomu asi není moc co dodat, ale to by bylo málo sebemrskačské, takže pokračujeme… Seahawks strávili na hřišti jen 20 a půl minuty z hodiny čistého času, což je prakticky polovina období, po které na trávníku vládl útok Rams. S tím se samo o sobě moc uhrát nedá. Matthew Stafford naházel 334 yardů, což je třikrát víc než našich 112 passing yardů. Jo, celé to místy bylo na nouzový hovor na 112ku… Sanitku si málem volal také nejeden z nás přímo u televize při pohledu na to, jak jsme během zápasu pro zranění přišli o oba starting tackly Charlese Crosse a Aba Lucase. Doufejme, že léčba jejich zranění (palec na noze a koleno) bude mít trvání maximálně v řádu pár týdnů, protože bez nich jsme, přiznejme si, docela nahraní. Pokud se detailněji podíváme na včerejší výkony obran a jejich schopností znepříjemňovat život quarterbackovi soupeře, vyjdou z toho naši borci rovněž tristně. Součet sacků a QB pressures totiž rovněž dopadl propastným rozdílem 2-9 v náš neprospěch. Jo, nestyďte se a směle kruťte hlavami hlavami dál. V kostce to byl opravdu otřesný výkon. Tohle kruté a pesimistické okénko bych rád ukončil srovnáním úspěšnosti konverzí důležitých downů, tudíž těch třetích a čtvrtých, které prakticky rozhodují zápas. Když totiž zmíním fakt, že Rams proměnili 12/18 těchto situací, zatímco naši Seahawks se zmohli pouze na 2/9, není toho už zrovna moc, co by se k tomu včerejšímu paskvilu dalo říct.

 Aby to nebylo jen černočerné, ohlédněme se také za některými světlými okamžiky včerejšího večera. Návrat budoucího člena Pro Football Hall of Fame linebackera Bobby Wagnera, který strávil svou loňskou sezónu právě v Los Angeles Rams, se nesl ve velkém stylu od samého začátku. Opět velmi hlasití 12s na Lumen Field sice stáli za několika false starty, delay of game či nuceně vybranými timeouty soupeře, ale asi nejvíce buráceli už při jeho předzápasovém vyběhnutí z tunelu. Je úžasné, jak Seattle miluje Bobbyho a Bobby zas Seattle. Bwagz nakonec kromě jednoho tacklu pro ztrátu yardů zakončil zápas s neuvěřitelnými 19ti total tackles a zůstal tak pouhou jednu skládku od vyrovnání Seahawks franchise recordu, který drží zároveň s Jordynem Brooksem. Dalším úžasným okamžikem byl zblokovaný pokus o field goal, kterým se blýskl defensive tackle Jarran Reed (na fotce). Vidět 190 cm a 141 kg živé váhy, jak uprostřed chumlu vystrčí ruku téměř k pánu Bohu do okna, byla pastva pro oči. Mezi skromným počtem povedených akcí mi zatraceně chybí dlouhatánský Jake Bobo touchdown, pro který si běžel úplně sám, ale Geno Smith si ho vzhledem ke starostem s defense našich soupeřů vůbec nevšiml. Kdyby ano a ten rainbow shot na Boba opravdu vyslal, asi by mi z toho hypu, který se kolem tohoto undrafted rookie receivera utvořil, praskla cévka.

 K loňskému “Sweep of the Lambs” se tedy letos neprobojujem, ale celá sezóna je teprve na samotném startu. Ostatně máme aktuálně stejný record jako obhájci Lombardi Trophy Kansas City Chiefs a kdybych Vám tohle před týdnem nabídl, určitě by to většina z Vás brala. Prostě a jednoduše buďme optimisty a věřme, že tohle počáteční škobrtnutí, pravda, s následky v podobě solidně rozbité huby, bylo v rámci celého roku pouze tmavou skvrnou na listech jinak povedeného scénáře s dobrým koncem. Stále nám zbývá odehrát 16 utkání, takže hlavu vzhůru, věřme v lepší zítřky a teď pár dní šetřeme hlasivky, ať za týden doženeme Hawks k výhře společnými silami na našem bratislavském srazu.

 Možná je to zbytečné, ale stejně se zeptám… Co na ten včerejšek říkáte a jaký máte z našeho týmu pocity? Viděli jste včera více pozitivních věcí, než jsem zmínil v článku? Pokud ano, sem s nimi. Pokud jste však plní zklamání, rozčarování a vzteku, jsou tu pro Vás k dispozici komentáře pod článkem úplně stejně. Hrdí po výhrách, věrní po prohrách… GO HAWKS!