WEEK 2 REVIEW – TENNESSEE TITANS (1-1) @ SEATTLE SEAHAWKS (1-1)

 Pokud něco nesnáším víc, než si o půlnoci myslet, že je vše na dobré cestě a pak o půl druhé umírat v agónii prodloužení, je to snad jen to, když si ve čtyři myslím, že je vše na dobré cestě a pak o půl šesté umírám v agónii prodloužení. Tak aspoň že to včera nebyl Night Football… Každopádně naši Seahawks nedokázali skvěle rozjeté utkání dotáhnout do vítězného konce a v overtime thrilleru po krásném boji padli poměrem 30-33. Seahawks tak ukončili svou dvanáctizápasovou šňůru vyhraných season opening home games a NFL record Miami Dolphins z let 1976-1988 tedy zůstává nepřekonán. 

 Většinu noci to vypadalo, že MVP utkání se stane jeden z dvojice Russell Wilson nebo Tyler Lockett. Oba si včera připsali skvělá čísla. Stejně jako jsme viděli v jedné z včerejších úleťáckých CBS grafik, Russ were cooking! Jeho zkompletovaných 22/31 passů pro 343 yards, 2 TDs, opět bez picku a s ratingem 128.8 a k tomu Lockett s jeho 8 catches pro druhý nejlepší výkon své kariéry v podobě 178 yards, které vyšperkoval dalším highlight over-the-shoulder touchdown catchem jako z učebnice (na fotce). Když do toho všeho domyslíme další fakta, jako třeba že Bobby Wagner s jeho včerejšími 20 tackles ustanovil nový Seahawks franchise record, že forced fumble sack Altona Robinsona a následná recovery Kerryho Hydera, která nakonec vyústila v touchdown a absolutně změnila momentum hry, že Chris carson doběhl pro dva touchdowny nebo při pomyšlení na Russův rainbow throw a catch Freddieho Swaina pro 68-yd TD, je skoro nemožné uvěřit, že nám tento zápas skutečně protekl mezi prsty. A fakt že jo…

 První poločas jsme na hřišti dominovali na obou stranách míče a do šaten se šlo za stavu 24-9. Druhý poločas se však probudil někdo, koho jsme za prvních 30 minut dokázali udržet skoro neviditelného s pouhými 35 rushing yards. King Henry se probral k životu a jeho čísla se nakonec zastavila na 238 scrimmage yards a 3 touchdowns, přičemž prakticky 90% jeho produkce přišlo až v druhé půli. Henrymu jsme ale také docela pomohli. Naše obrana se v druhé půli jakoby zalekla toho, že bychom nakonec skutečně nemuseli vyhrát o tři skórování, zvlášť run defense byla časem oproti začátku matchupu absolutně k nepoznání a její neschopnost zastavit útok vedený Henrym nakonec vedla k držení míče v poměru 43 ku 23 minutám pro naše soupeře. Když takovýmto způsobem nekontrolujeme čas na hřišti a Russell dvě třetiny utkání sedí na lavičce, vyhrává se špatně. Jako jo, vyhrát by se dalo, ale rozhodně ne, když to tým “podpoří” deseti flagy pro 100 yardů! Oh my god, jako za starých časů… Dvě absolutně zbytečné roughing the passer penalties, pre-snap offsides či neutral zone infractions naší D-Line a ač velmi přísný, tak absolutně zbytečný taunting D.J. Reeda, který se od letoška stal novým prohřeškem proti pravidlům… Nic, za co by měla následovat slova chvály. To vše podtrhl kicker Jason Myers, který při posledním skórování Freddieho Swaina následný extra point nasměroval pouze do tyče, rozdíl na scoreboardu nechal v tu chvíli na 14ti bodech a Henrymu aspol. tak nechal ten luxus, že ani jeden z jejich potřebných dvou touchdownů tím pádem nemuseli potvrzovat za pomocí two-point conversion. 

 Kolem a kolem jsme předvedli velmi sympatický výkon, který však bohužel díky výkonnostnímu poločasovému propadu, a za podpory našich chyb a flagů, nebyl nic platný… Dva zápasy za námi, patnáct zbývá. Věřme, doufejme a fanděme dál, aby tato prohra nakonec nehrála roli při závěrečných počtech v nabušené NFC West. Do komentářů rozhodně nasměrujte své postřehy a k čemu jste se večer modlili. Třeba to budem za týden potřebovat všichni zas… Go Hawks!!!